Mistři kanibalismu. Česko má dobré vojáky, ale špatnou armádu

Čeští vojáci jsou opravdovými mistry v kanibalizaci. V armádě se tak slangově nazývá schopnost opravovat armádní techniku díly z těch  samých strojů. Máme třeba dvacet pět let modernizované tanky ruské provenience. Část náhradních dílů se už dávno nevyrábí, takže pokud vojáci chtějí, aby byl v provozu jeden, musí použít náhradní díly z jiného tanku stejného druhu. Tanků tak logicky ubývá. Stejné to bylo v protivzdušné obraně, stejné je to i s těžkými obrněnci. A protože armáda nedostává peníze na nové technologie, je slovo kanibalizace v armádě docela frekventované.

Struktura vojenských jednotek, počet vojáků, druhy výzbroje i možnost cvičit dělají z tuzemské armády sbor, který je sice schopný úspěšných zahraničních misí, ale nemá absolutně žádnou šanci bez pomoci ubránit české území. Pokud budeme mluvit o klasickém útoku. Když to řekneme kulantně, máme armádu postavenou bez prozíravých strategických plánů. Tohle jsme v Respektu psali před dvaceti i deseti lety a můžeme to napsat i teď. Strategii výstavby armády se nikdy nepodařilo dotáhnout. Stále se měnila - a nákupy výzbroje, na kterou zrovna byly peníze anebo ji prosadili lobbisté, dělají z armády ne zcela funkční celek.

Dvě procenta HDP na výzbroj a provoz armády, ke kterému už deset let směřujeme velmi drobnými krůčky, nejsou náhodně vybraným ukazatelem, který má země NATO přinutit dávat na obranu aspoň nějaké peníze.

K této hranici vedly velmi komplikované výpočty a představují minimum, které dávají armádě šanci bránit své území. A také minimum, které při smysluplné investici prodebatované v NATO dávají možnost aliančním zemím rozumně strategicky spolupracovat. Všichni nemusíme mít všechno, ale nákupy výzbroje by se měly doplňovat tak, aby NATO mělo smysl i vojensky – zatím to zachraňují hlavně USA a Velká Británie.

Zpravodaj NATO (natoaktual.cz) zveřejnil minulý měsíc porovnání výdajů jednotlivých zemí z několika pohledů. Česko tam dopadlo zhruba jako čeští sportovci na čínské olympiádě (kromě dvou medailistek). Ve většině ukazatelů jsme nepřekvapivě na chvostu aliančních zemí. Třeba výdaje v podílu HDP – letos budeme zřejmě na 1,3 procenta (Polsko 2,2, Slovensko 1,8, Maďarsko 1,7, bezpečné Portugalsko 1,6 procenta) – nás řadí na dvacáté třetí místo z třiceti aliančních zemí. Procento výdajů na výzbroj (z celkového armádního rozpočtu) pak vyneslo Česko na dvaadvacátou příčku. Z toho mála, co vydáváme na obranu, vydáváme hodně málo na výzbroj; v přepočtu na počet obyvatel představují výdaje jedenadvacáté místo.

Česko má v současné době bezesporu dobré strategické plány. Budování jednotek, které zajišťují kyberobranu, těžké brigády či výsadkového pluku jsou dohodnuté s NATO a pro obranu jsou nezbytné. Jednou je mít budeme, otázka je kdy. Současná ministryně obrany Jana Černochová v opozici dlouhá léta prosazovala uzákonit ona dvě procenta na obranu a mluví o tom i dnes. Třeba se jí podaří to, o co se různým způsobem snažila většina jejích předchůdců, dokud nenarazili na vládní potřebu směřovat peníze někam jinam.

Což se samozřejmě v současné finanční krizi bude dít i nadále. Otázkou je, zda za pár let bude v některých českých jednotkách co kanibalizovat. Oproti loňsku jsme navýšili rozpočet o tři miliardy, což k horentním investicím do techniky nesměřuje.