Miloš Zeman svého velitele armády nedostane. Za jakou cenu?

Náčelník Generálního štábu Aleš Opata končí koncem června ve své funkci a stále není jasné, kdo jej nahradí. Jak jsme psali minulý týden, Miloš Zeman a Jana Černochová o obsazení postu několikrát jednali. Ministryně obrany podle informací Respektu navrhovala jako nástupce Opaty generála Ivo Střechu, ředitele sekce rozvoje sil ministerstva obrany, prezident zase Opatova dosavadního zástupce, generála Jaromíra Zůnu.

Je to neobvyklý a netradiční spor. Dosud bylo nepsaným pravidlem, že personu, kterou navrhl ministr (v tomto případě ministryně) obrany, akceptovala jak vláda, tak poslanecký výbor pro obranu – jejich schválení vyžaduje zákon - a stvrzení prezidentem bylo do velké míry formalitou. Mělo to svůj důvod. Šéf resortu obrany připravuje s náčelníkem GŠ strategické a akviziční vojenské plány – samozřejmě ve spolupráci se spoustou podřízených. Měli by si tedy rozumět, umět spolu debatovat a mít v konečném důsledku na armádu podobný pohled.

Jak zjistil Respekt z několika zdrojů, prezident i ministryně obrany se nakonec částečně shodli. Což je samozřejmě velmi překvapivé u velmi zarputilého Miloše Zemana. Z jednání s největší pravděpodobností vyplynula dohoda, že na místo nebude jmenován kandidát ani jedné strany. Miloš Zeman už prý netrvá na tom, že by se novým náčelníkem generálního štábu měl stát jeho člověk. Žádné další jméno údajně nemá a navrhovat nikoho dalšího už prý nebude.

Hrad (osloven byl tiskový mluvčí Jiří Ovčáček) jednání nijak nekomentoval. Věc nijak nekomentovalo ani ministerstvo obrany, ani jeho šéfka Jana Černochová; ta jen sdělila, že další jednání s prezidentem bude v nejbližší době. Jestli už vybrala nové jméno, nekomentují ani neoficiální zdroje.

Vypadá to, že prezident sice svého generála neprosadil, ale podařilo se mu - v době války na Ukrajině a ohrožení Česka - svým vlastním kandidátem tak trochu znejistit armádu. Náčelník GŠ je ve vojenské hierarchii postavou, která do jisté míry určuje, jak bude armáda vypadat. Třeba někdejší elitní výsadkář Aleš Opata prosadil zřízení nové výsadkářské jednotky a dokázal pro ni zajistit skvělý výcvikový prostor. A podobných případů bychom našli víc i u jeho předchůdců.

Armáda potřebuje jistotu, že ji vláda a politici berou opravdu vážně a vycházejí vstříc jejím specifickým potřebám – jde přece jen o přípravu na boj. O jednoho kandidáta na post velitele už přišla před více než rokem. Za nástupce Opaty byl v armádě i u expertů považován generál Karel Řehka, muž se zkušenostmi i nadhledem a prestiží. Jenže Opata ho prý „nemusel, protože byl u vojáků oblíbenější, než on sám“, takže Řehka přerušil vojenské angažmá a skončil v jiné prestižní funkci – je šéfem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Teď byli vlastně vyhozeni z kola ven další dva vysoce postavení generálové. Ne, že by generálů neměla armáda dost, ale lidí, kteří jsou schopni vést vojsko, vyjít s politiky a zbrojaři, aniž by jim ustupovali, byli dobrými stratégy a vizionáři moderní armády, zas tak moc není. Proto je škoda, že prezident, v době války, která se nás velmi týká, zkomplikoval výběr netradičním návrhem vlastního generála a zřejmě vyloučil hlavního favorita ministryně obrany.

Miloš Zeman je navíc zdatný politický obchodník. V jeho povaze není vzdávat se svých plánů, aniž by nezískal jiný bonus. Premiér Petr Fiala třeba připuštěním Martina Nejedlého na premiérsko-prezidentské jednání o zahraniční politice ukázal, že umí být k prezidentovi vstřícný. Na zjištění, zda a jakou hru prezident hrál nyní, si budeme muset ještě počkat.