Miloš Zeman má vlastní výklad zákonů a spravedlnosti

Prezident Miloš Zeman sdělil, že nejmenuje dosavadního vysokého funkcionáře Vrchního státního zastupitelství Marka Bodláka soudcem. Ústy svého mluvčího Jiřího Ovčáčka to zdůvodňuje tím, že se Bodlák jako žalobce podílel na „nezákonném stíhání bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové“ za schválení údajně předraženého nákupu armádních transportních letadel. Parkanová byla po mnoha letech soudních líčení osvobozena, ministerstvo spravedlnosti se jí muselo za stíhání a „popotahování“ před soudy omluvit a zaplatilo jí odškodné 1,5 milionu korun.

Média však zmiňují i podezření, že prezidenta Zemana nemuselo vést k nejmenování Marka Bodláka osobní pohoršení nad nespravedlivým stíháním, nýbrž fakt, že vrchní státní zástupci v čele s šéfem příslušného odboru Bodlákem v minulosti dozorovali případy, v nichž byl odsouzen šéf lánské obory Miloš Balák ( v prvním případě dostal od prezidenta okamžitě milost, druhý je zatím nepravomocný), nebo že Marek Bodlák odložil prezidentovo trestní oznámení na podezření ze sabotáže, kterou měli spáchat lékaři a senátoři loni na podzim zveřejněním informací o prezidentově zdravotním stavu v době, kdy nebyl schopen plnit pracovní povinnosti a čekalo se na jeho jmenování vlády.

Zemanovo vysvětlení, proč odmítl Bodláka, zní na první pohled jasně. Na druhou stranu přes verdikt o nevině Vlasty Parkanové neexistují žádné důkazy, že by Bodlák jednal nezákonně či mimo své povinnosti. Pokud by bylo podezření, že cokoli takového udělal, mohli by jej jeho nadřízení nebo ministr spravedlnosti postavit před kárný soud, který by o vině Bodláka rozhodl. Nikdo nic takového neudělal. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek naopak za Markem Bodlákem i po vyjádření Zemana stojí a nevyřadí ho ze seznamu budoucích soudců, které má prezident jmenovat.

Za Bodlákem stojí i Unie státních zástupců. „V demokratickém právním státě nelze tolerovat osobně motivované, účelové jednání prezidenta republiky, kterému ústava svěřila jmenování soudců na návrh vlády. JUDr. Marek Bodlák nejenže splnil veškeré požadavky, které zákon pro jmenování soudcem vyžaduje, ale jde o zkušeného a čestného profesionála s velkým respektem u odborné veřejnosti. … Je nepřijatelné, aby důvodem nejmenování byl výkon působnosti státního zástupce či jeho dosavadní funkční zařazení v justiční soustavě,“ napsali státní zástupci v prohlášení.

Miloš Zeman má ovšem vlastní výklad spravedlnosti. Mimo své kompetence zpochybňoval jako hlava země verdikty nezávislých soudů, třeba v případu Jany Nečasové – když Nejvyšší soud prohlásil, že stíhání tří z korupce podezřelých poslanců není kvůli jejich indemnitě možné.  Prezident však prohlásil rozsudek za špatný. Stejně tak jednal v případu odposlechů Davida Ratha a rozhodnutí soudu o jejich nezákonnosti kritizoval (nic na tom nemění fakt, že soudy daly nakonec za pravdu tomu, co Zeman tvrdil). Stejně tak zasáhl do soudní nezávislosti zmíněným zdůvodněním milosti Miloši Balákovi, kde soud přímo obvinil z účelového jednání.

Podobných prezidentových výroků najdeme kolem dvacítky a na řadu z nich upozorňovali prestižní právníci včetně předsedy ústavního soudu Pavla Rychetského. K tomu připočtěme angažmá hradního kancléře Vratislava Mynáře a jeho schůzky se současným šéfem Nejvyššího soudu Petrem Angyalossim. Mimochodem Angyalossiho vybral a jmenoval Miloš Zeman na post navzdory respektovanějším kandidátům, a stejně tak jednal v případě nového šéfa Nejvyššího správního soudu Karla Šimka. Vybral je sám, protože chtěl – nikoli kvůli prestiži a nezávislosti justice.

Miloš Zeman se celých deset let snažil nenápadně měnit justici tak, aby fungovala, jak si spravedlnost představoval on. Často nerespektoval soudní systém, zvyklosti, názory respektovaných soudců a dalších právníků. Jeho rozhodnutími a výroky ohledně soudů se táhne jako nit podezření, že to byl on, kdo jednal účelově - a bohužel tohle podezření je na stole i v případě státního zástupce Marka Bodláka.