Konec tahání ministerských králíků z klobouku?

Piráti a STAN představili čtvrt roku před podzimními volbami potenciální ministry a ministryně ve své možné budoucí vládě; dohromady jde o více než čtyřicet jmen. Dvacet tři kandidátů odhlasovala členská základna Pirátů, zbytek dodalo hnutí STAN. Není to novinka, stínové ministry tu kdysi mívala jak ODS, tak ČSSD. Část z nich už před volbami připravila reformní návrhy a s nimi pak strany oslovovaly veřejnost.

Jistě, nebývalo vždy pravidlem, že stínový ministr se po vyhraných volbách stal i ministrem skutečným: do sestavování vlády se logicky promítala řada věcí, včetně nutnosti najít kompromis s koaličními partnery. S nástupem a dominancí Andreje Babiše každopádně tohle víceméně ustalo. Současný premiér tahal a tahá kandidáty na ministry jako králíky z klobouku. Nerozhoduje to, že se někdo v dané oblasti politicky profiluje, důležitější bylo, že mu někdo zrovna padl do oka, někdo mu dotyčného doporučil – nebo o něj někdy zavadil jako kdysi Vladimír Menšík o tři oříšky pro Popelku.

Vrcholem personálních kotrmelců byl výběr ministra zdravotnictví. Původně jím udělal svého mladého poradce Adama Vojtěcha, pak ho postupně nahradil epidemiologem Romanem Prymulou, lékaři Janem Blatným a Petrem Arenbergrem, aby se ve finále opět vrátil k Vojtěchovi. Proč a podle čeho se Babiš rozhodoval, často nevěděli ani ti nejzkušenější babišologové.

V tomhle směru je návrat k jisté personální přehlednosti politiky sympatický a faktem je, že kandidáti, které Piráti a STAN vybrali, se v daných resortech již nějakou dobu profilují. Řada jmen samozřejmě není překvapením: kandidátem na premiéra je šéf Pirátů Ivan Bartoš, vnitro by chtěl vést šéf koaličních Starostů Vít Rakušan. V některých resortech je i slušný nával, například na školství Piráti posílají tři lidi: poslance Lukáše Bartoně a k tomu Andreu Hoffmannovou a Víta Šimrala. STAN by tam zase rád viděl senátora a bývalého rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka a poslance-matadora Petra Gazdíka. Druhdy spíše opomíjený resort jako by tak konečně vystupoval do popředí v souladu s tím, jak se o vzdělávání začalo mluvit.

Ministerstvem, kde je naopak jen jeden kandidát, je obrana – tu by chtěl předseda poslanců STAN Jan Farský. V návrzích na ministry převládají muži, je jich třicet šest, žen je osm. Piráti a STAN počítají i se dvěma (ne tak zcela) novými resorty, záležitostmi Evropské unie a informatikou. Dříve tato ministerstva existovala: vicepremiérem pro EU býval Alexandr Vondra, informatiku mimo jiné kdysi vedl současný manažer PPF Vladimír Mlynář.

Jména teď tedy Piráti a STAN mají, další týdny ukážou, jak s nimi budou pracovat. Zda dodají jejich kampani potřebnou energii, zda to budou oni, kdo vyrazí za občany; jestli budou veřejnosti vysvětlovat své plány a zaujmou ji. A na druhé straně, zda se za ně jejich koalice postaví, pokud nevzbudí u voličů pozitivní reakce, nebo budou odsunuti. Zatím se Piráti a STAN se předvedli jako parlamentní opozice, pokud se jejich kandidáti v kampani osvědčí, mohlo by to ještě zvýšit šance na návrat skutečné politiky, nikoli jejího provozování coby pouhého marketingu.