Jsme mistry nedbalosti při hlídání státních peněz

V přehršli špatných zvěstí minulých dvou let je příjemné přijít s dobrou zprávou. Jedna tu je, Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) vydal zajímavou, přehlednou a vyčerpávající výroční zprávu o výsledku svých kontrol za rok 2021. Tím ale bohužel i tahle dobrá zpráva zároveň končí. NKÚ dal razítko s prestižní značkou na informace, které v minulém roce průběžně zveřejňovala média nebo neziskové organizace. Stát hospodaří špatně: něco z toho jde na vrub vlády Andreje Babiše, ale problém Česka a jeho peněz, tedy našich peněz, je dlouhodobý. Hospodaříme často bez systému, improvizujeme a jedeme ve starých kolejích, i když nás vedou k novým finančním problémům.

Pro začátek pár citací. „Ačkoliv Česká republika v evropském srovnání patří stále mezi nejméně zadlužené země, tempo růstu státního dluhu v roce 2021 bylo třetí nejvyšší,“ píše ve zprávě Nejvyšší kontrolní úřad.  Téměř 90 procent meziročního nárůstu celkových výdajů loňského státního rozpočtu přitom nesouviselo s výdaji vynaloženými v souvislosti s bojem proti pandemii, upozorňuje NKÚ. Tedy covid za větší utrácení mohl jen trochu.

"Výsledky kontrol NKÚ za rok 2021 ukazují v řadě oblastí na dlouhodobé, často systémové problémy, které pro Českou republiku představují nedostatečně využitou příležitost šetřit veřejné prostředky. Úspory přitom nemusí znamenat pouze škrty bez náhrady. Zásadní potenciál pro hospodárnější chování státu vidí NKÚ ve změnách nebo přímo v odstranění neefektivních a často dlouhodobě zaběhnutých činností,“ stojí hned v úvodu výroční zprávy.

Stopadesátistránkovou zprávu si může přečíst na webu NKÚ každý, kdo má zájem. Může, ale zdá se, že to dělá málokdo. U laické veřejnosti se dá chápat, že se nechce probírat textem, čísly a grafy; opravdu to zabere dost času. Horší je, že zprávu evidentně nečte ani naprostá většina státních úředníků nebo politiků. A ještě horší je, že zprávy se už sive skoro třicet let dostávají na stůl vlády, ale ta se jimi moc nezabývá -  vezme je většinou jen na vědomí nebo její členové a jejich úředníci zareagují pouze dílčími kroky.

Podstatou zpráv NKÚ přitom zdaleka nejsou jen nějaká účetní zhodnocení. NKÚ se snaží najít systémové chyby, upozornit na ně. A přichází i s odkazem, kde a jak se – třeba v zahraničí – přiučit. Ale zabírá to jen málo, NKÚ nemá kompetence ukládat třeba pokuty nebo jiné tresty. Může podat trestní oznámení na policii, minulý rok to udělal v jednom případě, v dalších šesti případech podával úřad informace o možných trestných činech státních úřadů, kdy začala policie konat sama od sebe.

Zásadním sdělením výsledků kontrol NKÚ pak je, že politici a státní úředníci neumějí hospodařit systematicky. Třeba do digitalizace vrazili za pět let přes sedmdesát miliard korun, aniž se systém IT nebo ICT provozu státní zprávy zlepšil. Peníze ze státního rozpočtu jsou už od devadesátých let rozdělovány podle stejného klíče, který nezvýhodňuje priority. Transformaci energetiky, modernizaci obrany, kvalitu školství. A tak můžeme jít od jednoho rezortu k druhému.

Ve zprávě to není přímo napsáno, ale vyplývá to z ní: Česko si nenašlo žádnou vizi. Nechceme mít nejlepší školství, nejlepší kybernetický prostor nebo bezpečnou zemi. Chceme od všeho trochu, což zní pěkně, ale na druhou stranu to v ničem a v žádném oboru, který podléhajícímu státu, nevyžaduje fantazii, plány, změny. Tak jako jedeme na elektřinu z projektů doby socialismu poškozujících náš životní prostor a třicet let nejsme schopni vymyslet rozumnou odbočku ke kvalitní energii.

Platí to téměř o čemkoli, na co si vzpomeneme. Prostě „stát“ má nějaký systém a jede v něm. Když je dost peněz, utrácí se bez hlubšího rozmyslu víc, když peníze chybí, škrtá se, ale opět bez hlubšího zamyšlení. NKÚ je v Ústavě zakotvený úřad, funguje v každé trochu vyspělé zemi. Pro vládu by měl být inspirací k ekonomickým změnám a v řadě evropských zemí i je. Ani nálezy úřadu nejsou neomylnou analýzou, ale jsou možností a cestou k debatě, jak zlepšit nejen ekonomiku.

Problém českých politiků v uplynulých třiceti letech (samozřejmě s čestnými výjimkami) je, že neradi debatovali. Hlavně o penězích, které sami spravovali. Třeba se to po poslední výroční zprávě NKÚ změní.