Hnutí ANO odsoudilo Českou republiku

Pokud česká společnost sledovala aspoň chvíli debatu ve sněmovně, kde se řešilo vydání poslanců Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání, musela dojít k jedinému závěru. Je nutné okamžitě zajít do nejbližší prodejny zbraní a tam si pořídit pistoli. V naší zemi totiž neexistuje spravedlnost, policii tvoří podplacení šílenci, kterým kryjí záda rovněž uplacení státní zástupci. Tak Českou republiku vykreslili poslanci Hnutí ANO.

Vlastně jsme byli svědky nejdelší řeči obhajoby v českých dějinách. Jeden za druhým opakovali poslanci ANO více méně to samé: Andrej Babiš nic špatného neudělal, policie ho chce zničit. Jejich strategie nepostrádá logiku, čím častěji se bude tato teze reprodukovat, tím je větší pravděpodobnost, že jí veřejnost uvěří.

Jednání těchto zákonodárců však způsobuje vážné škody. Vytváří totiž obraz země, kde neplatí žádná pravidla, kde je nutné se policie, státních zástupců a soudů bát. Lze pochopit, že je jim jejich šéf blízký. A nemusí to být proto, že platí heslo „koho chleba jíš, toho píseň zpíváš“, jak připomínali někteří opoziční poslanci. Může jít prostě o projev loajality či důvěry ke kolegovi. V minulosti se takhle chovali i poslanci jiných stran.

Jenže loajalita se dá projevit i s jistou důstojností a bez vedlejších ničivých účinků. Stačí přece říct, že věří v nevinu Andreje Babiše, že žádost policie a státních zástupců je nepřesvědčila, ale nebudou bránit spravedlnosti. Tečka. Poslanci ANO však ve sněmovně říkali, že ve spisu nenašli nic, co by svědčilo o porušení zákonů na Čapím hnízdě. Zřejmě nechápou, že to není jejich role. Poslanci nemají rozhodovat, jestli se něco nezákonného stalo, nebo ne. Mají pouze posoudit, jestli jsou dotyční poslanci „trestáni“ za svou politickou práci. To se ovšem nestalo.

Nevíme, jestli se Andrej Babiš dopustil něčeho trestného. Nemůžeme to rozhodnout my, od toho jsou tu soudy. Zároveň ale nevíme o tom, že by policie jednala na politickou objednávku. Pochopitelně je to teoreticky možné, protože možné je všechno. Ve sněmovně však nezazněl jediný doklad či aspoň logický argument, který by to dokazoval. V záplavě proslovů zástupci ANO připomínali všemožné kauzy, za něž prý nebyl nikdo odsouzen. Souhlas, je to špatně. Ale jak to souvisí? Proto, že někdo nebyl odsouzen za tu či onu kauzu, nebudeme už soudit nikoho jiného?

V mnoha ohledech bylo nejzajímavější vystoupení Radka Vondráčka z ANO, který temným smutným hlasem společnost informoval, že ode dneška už policii nevěří, protože jedná na citovanou politickou objednávku. Hlavním argumentem bylo, že „to se musí zažít na vlastní kůži“. Dokonce se omlouval poslancům, které v minulosti i svým hlasem policii vydal, prý by to už neudělal.

Dobrá, a co mají dělat všichni ostatní, kteří nesedí ve sněmovně a nemají svého Vondráčka? Zrušíme dosavadní verdikty soudů? Propustíme všechny policisty, státní zástupce a soudce?

Poslanec Vondráček také řekl: „Opravdu si myslím, že pro orgány činné v trestním řízení je jedna z nejdůležitějších věcí, aby navenek vytvářely dojem o důstojnosti instituce a o její nestrannosti. A to v této kauze hrubě porušují a opakovaně zavdávají důvody pro divoké spekulace o nezávislosti jejich postupu. To je můj pohled na věc. My si stále pleteme příčinu a následek.“

Pan poslanec má pravdu, tady se plete příčina a následek. „Důstojnost“ instituce však zpochybňuje on a jeho kolegové. Nikdo jiný „divoké spekulace“ nenabízí. Stejně tak neplatí jeho slova, že jde o nejskandálnější kauzu v dějinách této země, protože se tu útočí i na rodinu politika. Opět se plete příčina a následek, protože rodinu do toho zatáhl sám Andrej Babiš, když ve sněmovně prohlásil, že Čapí hnízdo v době žádosti o dotaci přepsal na své příbuzné.

Zapamatujme si nicméně zejména slova, kterými pan Vondráček svůj proslov končil. Nejdříve připomněl, že byl dříve proti poslanecké imunitě a za automatické vydávání politiků. Ale to už prý neplatí: „Do budoucna říkám, že jsem výrazným způsobem přehodnotil svoje názory.“

Jinými slovy nám vzkazuje, že odteď už nebudou poslanci vydáváni k vyšetřování. Nechte se zvolit do sněmovny a budete mít klid, ať už jste dělali cokoli. To neslibuje nic dobrého.