Fiala slíbil bojovat. Ale jak a proti komu?

Česko má za sebou novoroční státnické projevy, mělo by tedy zase o něco víc vědět, na co se má v novém roce připravit. Co jsme tedy zjistili?

Projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila v sobotu odpoledne vzbuzoval v televizi trochu podezření, že se odehrává někde v nádražní hale. Ale i kdyby, obsah odpovídal Vystrčilově pozici na české scéně. Zatímco Miloš Zeman rozděluje společnost, Vystrčil se od svého nástupu do čela horní komory parlamentu snaží zachránit, co se dá.

A k tomu využil i svůj třináctiminutový novoroční proslov. Vyzdvihl v něm solidaritu během moravského tornáda, vybídl k další pomoci postiženým lidem, protože obnova po katastrofě stále ještě neskončila, a vyzval k tomu, co Zemana tolik provokuje - k toleranci uvnitř české společnosti.

Řeč opět ukázala, že Vystrčil není žádný výrazný intelektuál, který by vynikal silou myšlenek či brilantním jazykem. Opírá se ale o pověst slušného a úspěšného komunálního, krajského a celostátního politika s dobrými hodnotovými instinkty, což v dnešní české politice není vůbec málo.

Víc se však čekalo na večerní projev Petra Fialy. A zejména své příznivce nový šéf exekutivy zřejmě nezklamal. Mluvil v mnoha ohledech srozumitelně, klidně, přitom důrazně. Varoval před těžkostmi, které zemi čekají, ale taky před radikálními názory nabízejícími příliš jednoduchá řešení. Neslyšeli jsme ani babišovskou zmatenost, ani sklouzávání k populismu, ale vlastně projev solidního evropského lídra. Byť tohle razítko si Fiala nakonec poněkud rozmazal.

Souvisí to s tím, co už od Fialova kabinetu známe. Od začátku dává veřejnosti velké sliby, kterým ale chybí podstatné detaily. Chce seškrtat vysoký rozpočtový schodek, ale ani na začátku ledna nevíme, kde bude šetřit. Slibuje prosadit české národní zájmy v Bruselu, ovšem nevíme, jak to chce udělat, tedy do jaké míry míní jít s evropskými partnery do konfliktu. Jde přitom o klíčovou agendu, kde může vláda napáchat fatální škody.

Podobně zůstal Fiala nesrozumitelný i ve své novoroční řeči. Bylo to v pasáži, kde zmínil dvě hrozby: “Rusko, které nás chce vydírat a dokonce dává najevo, že je připraveno na ozbrojený konflikt” a ty státy EU, které “se rozhodly investovat do obnovitelných zdrojů takřka za každou cenu”. “Obojí nám může přinést problémy, pokud náš hlas nebude slyšet a pokud nebudeme dostatečně bojovat za naše bezpečnostní a ekonomické zájmy,” prohlásil Fiala.

Nový český premiér tak vedle sebe staví Putinovy agresivní choutky, které mají potenciál rozvrátit poměry v Evropě, a německé investice do větrných elektráren. Ano, proti Rusku možná bude třeba bojovat. O tom by nám ostatně předseda vlády měl říct víc za situace, kdy na ukrajinské hranici stojí víc než stotisícová ruská armáda připravená k válce. S partnery v EU se ale “nebojuje” - s těmi se vyjednává a uzavírá vzájemně výhodný kompromis. Pokud chce Fialova vláda na evropské půdě “bojovat”, měla by nám už konečně vysvětlit, jaké to bude mít pro nás důsledky.

Druhé slabé místo Fialova projevu se týká apelu na osobní odpovědností lidí ohledně covidu. Jak přesvědčivě rozebírá sociolog Daniel Prokop, smysl pro osobní odpovědnost během pandemie podněcují rozumné evropské vlády tím, že mnohem cíleněji podporují rodiny, které kvůli své odpovědnosti tratí konkrétní peníze. A bez téhle podpory zní apely na osobní odpovědnost občanů prázdně, nebo dokonce falešně.