Bourání státu
Státy vydrží velmi mnoho, ale pokud se skloubí rozklad institucí s ideovou prázdnotou bez historického těžiště, jejich životnost bývá krátká
Prezident Peter Pellegrini sice většinou nedělá nic, ale když už pracuje, vyorává na traktoru brambory nebo se fotí v kroji s ministryní kultury Martinou Šimkovičovou, případně podepisuje jalovou deklaraci.
Zřejmě tím chce dát najevo, že je lidový a smířlivý, ve skutečnosti však ukazuje, že je bezradným prezidentem bezradného státu. Kde není ideje, nahradí ji postava oráče v kroji, což je symbol slovenské minulosti, kdy stát neexistoval a Slováci žili ve stínu jiných národů.
Z činů vládních politiků je zřejmé, že chtějí stát rozkrást; ale co potom? Jelikož se k němu chovají jako okupanti, bude v souladu s jejich povahou, že když ho rozkradou, předají ho dalším okupantům, kteří jim zajistí, že ho pro ně budou dále spravovat jako protektorát. Rusové už jsou na to připraveni.


Drtivá většina lidí na Slovensku si takovou představu nedokáže vůbec připustit, ale to jen proto, že pokud vůbec něco vědí o dějinách, považují je za minulost. Jenže to je krutý omyl. Dějiny nikam neodešly. A ty slovenské jsou takové, že jsme buď žádný stát neměli, a pokud ano, předali jsme ho jiným. Josef Tiso Němcům, Gustáv Husák Rusům.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu