Babiš v kampani každý den proráží nové dno

Nejpřekvapivější momentem na nedělním televizním duelu v ČT mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem nebylo to, že do něj Babiš přišel, protože se do poslední chvíle tvářil, že to neplánuje – ale to, že bývalý premiér, lídr opozice a kandidát na prezidenta ohrozil bezpečnost Česka. A to v okamžiku, kdy řekl, že v případě napadení sousedního Polska nebo pobaltských států, které jsou stejně jako Česko součástí Severoatlantické aliance, by jim nepomohl s naší armádou.

„Určitě ne. Nechci válku, chci mír,“ reagoval Babiš na otázku moderátora Martina Řezníčka, zda by spojencům v nouzi poslal na pomoc české vojáky. NATO přitom stojí na závazku, že útok proti jednomu nebo několika členům je považován za útok proti všem; jde o tzv. článek 5 Washingtonské smlouvy. Když Babiš de facto říká, že by ho nerespektoval, vysílá tak signál, aby se vůči Česku chovali v případě ohrožení podobně.  Nejde tedy jen o neloajalitu vůči spojencům, ale rovněž o zásadní podkopání národní bezpečnosti.

Prezident sice nerozhoduje o vysílání vojáků, tuto přímou pravomoc nemá, jako vrchní velitel armády však v tomhle směru výrazně formuje politickou a veřejnou debatu. Petr Pavel zaujal opačný postoj a reagoval, že Andrej Babiš „žije v jiném světě“. „My jsme se stali členy NATO, abychom zajistili mír, protože je to nejsilnější obranná organizace. Kdykoli je někdo napaden, ostatní mu přijdou na pomoc,“ řekl s tím, že „z toho těžíme a je to náš závazek, zúčastnit se, když je někdo jiný napaden“.

Měřeno počtem navršených slov měl Babiš ostatně po celou dobu debaty navrch. Jen prvních sedmnáct minut Pavla zasypával obviněními z kolaborace s komunisty, tu a tam prokládanými popíráním svého estébáctví. Na Pavla útočil i na jiných místech, vykresloval ho už tradičně jako vládního kandidáta a mluvil o jeho malé politické zkušenosti. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že za Pavlem zaostává – a touto taktikou se tak snaží odradit část Pavlových vlažnějších voličů a zároveň oslovit ty nerozhodnuté, aby k volbám přišli a dali mu hlas.

Kdyby se mu to v hojnější míře podařilo, měl by ještě šanci na úspěch. O to teď hraje a právě osočení, urážky a lži zkouší jako možnou cestu, jíž by mohl projít na Pražský hrad. V debatě se Babiš zároveň snažil oslovit i ty zbytky radikálů z extremistických okrajů společnosti, které doposud nevyluxoval od SPD a komunistů. Například když říkal, že jako premiér nečetl žádné zprávy tajných služeb o extremistech a že o nich vlastně neví a nechápe, v čem by s nimi měl být problém. Jako by je tím zval: Jste moji, pojďte všichni pod moje křídla.

Petr Pavel někdy vracel šťouchance, někdy se mu podařila vtipná zkratka nebo protiútok, ale většinou nenastoloval svoji agendu. Donedávna měl jako volební heslo slova řád a klid. To druhé nechal před pár dny vyměnit za důstojnost a v tomhle duchu je jeho kampaň kontinuální, ať už na náměstích, nebo v debatách.

Chaotický Babiš naopak těká: když loni na podzim kandidaturu na prezidenta ohlašoval, sliboval, že bude vlídný, hned po prohraném prvním kole se nebývale „utrhnul“ a přirovnal Pavla k diktátoru Putinovi. V novinovém rozhovoru vzápětí zase slíbil přívětivou tvář, ale v neděli z něj šla opět zloba. Po debatě sice začal na sociálních sítích brát svá slova o zmíněném článku 5 zpátky, ale neustálé změny vyvolávají otázku,  jak vážně lze brát tento obrat, který podle všeho vyvolaly ohlasy ve veřejném prostoru (jeho prohlášení se probíralo i v Polsku) – a jak vážně vůbec myslí všechna svá prohlášení.

Je pravděpodobné, že on sám i jeho stratégové stále hledají polohu, která by na poslední chvíli mohla zafungovat. Zatím při tomhle hledání každým dnem proráží nové dno a chová se jako stále nebezpečnější extremista.