Ach, to státu hanobení

Soudce Robert Fremr se rozhodl vzdát kandidatury na post ústavního soudce. Sejmul z prezidenta Petra Pavla těžké rozhodnutí se slovy, že on sám „nedokázal eliminovat nedůvěru části veřejnosti ohledně jeho předlistopadového působení v justici, a nechce ohrozit důvěryhodnost Ústavního soudu“.  

"Počítal jsem to a před listopadem jsem za sebou nechal zhruba tisíc rozhodnutí. Plně respektuji, že z dnešní perspektivy se některá ta rozhodnutí prostě beze zbytku vysvětlit nedají. Mohl bych se zase bránit v dalších a dalších případech, ale jsem si v podstatě jist, že nikdy bych to úplně vysvětlit nedokázal," uvedl.

Roberta Fremra vedl pravděpodobně k definitivnímu rozhodnutí článek zveřejněný na serveru Echo24, který popsal, jak odsoudil do vězení za hanobení čelných představitelů země skladového dělníka, komunistu, který poměrně nevybíravými slovy kritizoval v roce 1985 vedení KSČ a tedy zároveň vládní představitele socialistického Československa. Jmenuje se tak album i píseň skupiny The Plastic People of the Universe  – Ach, to státu hanobení. Nad to není, nad to není, jak dodávají v textu Plastici.

Měli pravdu tehdy a mají i teď. Pokud někde vede linie, která morálně diskvalifikuje soudce na Ústavní soud, představuje ji tento komunistický paragraf. Jakákoli kritika komunistické ideologie za časů totality mohla být podle tohoto zákona potrestána - a často také byla. Estébákům, prokurátorům a naprosté většině soudců bylo jedno, jestli režim kritizoval etablovaný disident nebo mladík či dívka, kteří jen tak něco pronesli na večírku, mezi spolužáky nebo spolupracovníky. Představitelé nomenklatury byli nedotknutelní.