Žalobci by měli prověřit vojenské zpravodajství

„Neexistují žádné důkazy, že by k popsanému skutku mělo dojít,“ konstatuje soudce Jaroslav Cihlář z Městského soudu v Praze. Pilot Karel Daňhel, asi nejznámější svědek z korupčního případu nákupu letounů CASA, si mohl oddechnout. I odvolací soud tento týden řekl, že je nevinen v případu sexuálního zneužití nezletilé dívky.

Pro Karla Daňhela je to šťastné období: před měsícem konstatoval komisař, který vyšetřoval další údajnou pilotovu trestnou činnost – přijetí úplatku, že se žádný trestný čin nestal. A do třetice, úřad ombudsmana sdělil, že případ, kdy mu byla odebrána bezpečnostní prověrka a on tak přišel o povolání vojenského pilota, byl v přístupu Národního bezpečnostního úřadu přinejmenším nestandardní. Tady bude mít ještě poslední slovo Nejvyšší správní soud – ale dá se předpokládat, že bude Daňhelovi prověrka vrácena.

Jak je ale možné, že se tuzemská spravedlnost v případě jednoho člověka třikrát tak zásadně mýlila? Za všemi „omyly“ najdeme jediný společný jmenovatel – Vojenské zpravodajství z doby, kdy mu šéfoval generál Ondrej Páleník. Všechna obvinění pilota stála na důkazech, které pocházejí z dílny Vojenského zpravodajství – včetně podkladů pro odebrání prověrky.

Vojenský pilot patřil mezi experty, kteří posuzovali nákup letounů CASA tuzemskou armádou. Plukovník Daňhel opakovaně kritizoval technickou úroveň letounů, a před třemi lety navíc dostal do rukou dokumenty, z nichž vyplývalo, že nákup letounů může být až o několik set milionů korun předražen (obojí se později potvrdilo, na předražení nákupu letounů stojí dnes pátrání policie po možných korupčních okolnostech nákupu).

Karel Daňhel samozřejmě upozornil vedení armády, především generalitu letectva. Upozorňoval i vedení vyzbrojovací sekce, pokoušel se oslovit i své známě ve Vojenském zpravodajství – což byla možná chyba, generál Páleník byl velkým přítelem tehdejšího náměstka ministra obrany Martina Bartáka, jenž byl hlavním motorem prosazování nákupu letounů.

Od té doby měl plukovník Daňhel problémy. Na základě odposlechů Vojenského zpravodajství byl nařčen z korupce a ohrožování ekonomických zájmů České republiky. Důkazy byly nicotné, korupci neprokazovaly. Vyšetřování přesto probíhalo několik let a bylo podkladem pro odebrání prověrky. Zdůvodnění je stejně nekonkrétní - ohrožení ekonomických a bezpečnostních zájmů ČR. Plukovník musel z armády odejít.

Mezitím ale přišla další rána, opět na základě odposlechů Vojenského zpravodajství byl Daňhel obviněn ze zneužití čtrnáctileté dívky. Odposlechy za prvé zneužití neprokazovaly. Za druhé, policie nesmí používat odposlechy poskytnuté tajnou službou ve vyšetřování jakéhokoli případu. A za třetí, odposlechy pořídil vnitřní odbor vojenské tajné služby vedený Janem Pohůnkem – a muž známý z případu Jany Nagyové, který organizoval sledování Radky Nečasové, neměl žádné právo Daňhela sledovat ani odposlouchávat.

Zdá se tedy, že Vojenské zpravodajství bylo v případě pilota Daňhela zneužito k podstatně závažnější věci než sledování premiérovy manželky, a mělo by projít naprosto zásadní kontrolou. Koho všeho jeho lidé sledovali při službě zájmům mocných? Nedá se věřit tomu, že si vojáci poradí s kontrolou sami: profesní soudržnost stojí mezi generály výš než pátrání po chybách v klíčové jednotce armády.

Jediný, kdo má kromě armády možnost zkontrolovat činnost vojenské tajné služby, jsou státní zástupci. Nikoli policie, ale přímo státní zástupci. Ovšem představa, že se dnes lidé od Iva Ištvana nebo Lenky Bradáčové pouštějí do nějakého vyšetřování vojenské tajné služby, je nemožná.

Už teď jsou částí populace - především částí politické scény - podezřelí, že „zdivočeli“ a „budují tu prokurátorskou republiku“. Kdyby se dali do vyšetřování vojenských zpravodajců dlouhodobě podezřelých ze zneužívání svých kompetencí, byli by asi mnohými považováni přímo za blázny. Byť by to hodnocení bylo velmi nespravedlivé.