Od Stanislava Grosse k drogovým kartelům

Ve čtvrtek začíná soud s nejproslulejším českým zločincem polistopadové éry Radovanem Krejčířem a dalšími devíti lidmi. Výčet a stručný popis trestných činů, za něž jsou obžalováni, by zabral podstatnou část tohoto blogu. Tak jen stručně: plánování vraždy, padělání peněz, daňové podvody, pokus vytunelovat ze státního podniku Čepro dvě a půl miliardy korun. A další. O soudním procesu a jeho okolnostech připravujeme článek do nového vydání Respektu, ale stojí za to si připomenout, kdo je tím mužem, při vyslovení jehož jména kde kdo propadá děsu.

Krejčíř nyní sedí ve vazbě v Jihoafrické republice, Česko žádá o jeho vydání, už dnes je pravomocně odsouzen k deseti a půl letům vězení za podvody a tunelování. Nicméně – mimo mikrofon – policisté i státní zástupci doufají, že bude v daleké Africe odsouzen a v Česku se nikdy neobjeví.

Podle nich se stal jedním z nejvýznamnějších členů tamního podsvětí. Vydírání, racketeering, vraždy, obchod s latinsko-americkými drogovými kartely. Zhruba tyhle zločiny jsou s osobou Krejčíře v Africe spojovány. Spolupracuje s gangstery z mnoha zemí a policisté mají vážné obavy, že Krejčířův návrat – byť do vězení – by do Česka přitáhl i jeho komplice a Krejčíř by dál řídil své lidi. Ovšem ve zločinecké branži a v rozměrech, které se Česku zatím vyhýbají.

Krejčíř se začal etablovat v hlavním městě Česka na přelomu tisíciletí, to už měl za sebou obvinění z desítky trestných činů, hlavně podvodů; vyšetřování všech ale bylo odloženo. Brzy se stal hlavním konkurentem bosse pražského podsvětí Františka Mrázka. S řadou jeho lidí spolupracoval a přetáhl je na svou stranu. Mimochodem, policie dodnes pracuje při vyšetřování skoro deset let staré Mrázkovy vraždy s teorií, že jej nechal odstranit Krejčíř a zbavil se tak muže, který mu překážel v řadě obchodů.

Tím nejdůležitějším byl pokus vlámat se do jednoho z nejstrategičtějších tuzemských státních podniků – do Čepra. Krejčíř se nijak netajil tím, že by rád privatizoval podnik, který spravuje většinu pohonných hmot v České republice. Bylo to v době, kdy Stanislav Gross byl zřejmě nejvlivnějším mužem této země, bez jeho souhlasu nešlo udělat se státem žádný významnější obchod. A Krejčíř měl dobré kontakty na lidi z Grossova okolí.

Klíčem byl Jakub Konečný (už skoro deset let nezvěstný, zřejmě zavražděn), blízký přítel majitelky nevěstince Libuše Barkové, což zase byla nejdůvěrnější přítelkyně ženy Stanislava Grosse. Obě ženy se spolu pouštěly do podnikatelských projektů. Krejčíř se pokoušel s Grossem spojit. Jestli se to podařilo, nevíme. Nicméně řada indicií svědčí, že několik lidí z Grossova okolí šlo Krejčířovi na ruku. Krejčíř se v té době dokonce ocitl ve vazbě – za záhadných okolností byl propuštěn a vyšetřování bylo zapomenuto. V době, kdy byl Gross ministrem vnitra.

Samozřejmě o spolupráci českého premiéra a gangstera neexistují žádné důkazy. Stejně tak nejsou až tak přesvědčivé všechny jihoafrické příběhy a zločiny Krejčíře. Nicméně soud, který v Česku začíná a který se týká hlavně společnosti Čepro, po níž Krejčíř tak toužil, přinese určitě řadu zajímavých připomínek doby, kdy se zdálo, že v Česku rozhodují o všech podstatných věcech politici řízení různými šíbry, podvodníky a gangstery.