Německá lekce ODS

Na výsledku německých voleb není zajímavé jen to, s jakou převahou je kancléřka Angela Merkelová vyhrála. Po osmi letech u vlády získala přes čtyřicet procent hlasů a jen těsně jí unikla nadpoloviční většina v parlamentu. Úspěch Merkelové ukazuje, že vítězství lze v politice vícekrát zopakovat - a vlastně k tomu stačí málo. Mít srozumitelný program, mít ambici ho prosadit a dělat politiku chytře.

V tomhle by lekce od Merkelové mohla být inspirací pro zdejší pravici, která se po sedmi letech u moci propadla ve volebních preferencích na historické minimum a stále se nedokáže odrazit ode dna. Člověk by si řekl, že právě teď budou špičky ODS zkoumat, čím Merkelová Němce tak oslovila; jak to, že se na ni nelepily žádné aféry jako na zdejší premiéry, případně jak se s nimi dokázala vyrovnat.

Nic takového se ale neděje. Jak napsal v jedné z diskusí na sociálních sítích hlavní zahraničně politický mozek ODS Jan Zahradil, na výsledku německých voleb ho zajímají především tři věci: 1. Po dnešku je definitivně potvrzeno, že EU se napříště řídí z Berlína, ne z Bruselu (nehodnotím, jen konstatuji). 2) Je dobře, že Zelení jsou opět tam, kde mají být - dokud je budou v Evropě reprezentovat lidé jako Cohn-Bendit, nemají ve vládách co dělat. 3) Pro AFD (Alternativa pro Německo) je to napoprvé úspěch - co nestačí na Bundestag, bude stačit příští rok na europarlament.

Jinými slovy Zahradil říká, že ODS si teď moc neláme hlavu, jak dominovat české politice jako CDU. To hlavní co ji zajímá, je zanedbatelný úspěch malé, euroskeptické zaměřené strany Alternativa pro Německo (ve volbách dostala mírně pod pět procent hlasů) a to, zda se příště probojuje do Bundestagu.

ODS byla v minulosti stranou, která chtěla opakovaně vyhrávat volby, reformovat a modernizovat Česko, a částečně se jí to dařilo. Je pozoruhodné, jak rychle se téhle ambice vzdala ve prospěch kroku do bezvýznamnosti.