Čerstvé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, že vrchní žalobce Vlastimil Rampula musí kvůli průtahům a zasahování do vyšetřování politicky citlivých případů skončit, neznamená jen stopku v kariéře jednoho vlivného muže, který zde roky bránil výkonu spravedlnosti.
Verdikt především stanoví pravidla, jak by se měli vedoucí žalobci ve svých funkcích do budoucna chovat. Soudci totiž především napadli dlouhodobě ustálený systém, kdy zde pomocí řady procesních průtahů někteří státní zástupci šli na ruku mocným, aby se s nimi spojené kauzy nikdy nemohly rozplést.
To už teď nebude možné. Nejvyšší správní soud totiž na případě Rampula dokázal, že právě tyhle procesní fígle jasně slouží k jedinému cíli, a sice výbušné případy nikdy nevyšetřit, což je nejen v rozporu se zákonem, ale hlavně se smyslem poslání státního zástupce.
Pád muže, který tenhle systém dosud v očích veřejnosti ztělesňoval, samozřejmě neznamená, že hned začnou padat obvinění v dosud nedořešených kauzách jako je PromoPro, Grippeny nebo Mostecká uhelná, ale znovu to otevírá šanci na pozitivní změnu.
Třeba v tom, že napříště už všichni žalobci budou vidět, že když budou ohýbat právo, byť často „jen“ drobnými zásahy (protáhnutí různých vyšetřovacích lhůt, nevyžádání si informací od zahraničních kolegů), můžou dopadnout jako Vlastimil Rampula.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
