Natáhnu černé kalhoty a triko a vyrážím směr Malostranské náměstí. Od sedmé večer přebírám s dalšími dvěma dobrovolníky starost o informační stánek a hlavně klec, zvětšený model těch, ve kterých spolu žijí miliony slepic ve velkochovech. Je začátek července a právě nastává vrchol kampaně. Už za pár dní čeká poslaneckou sněmovnu třetí čtení zákona, který životní podmínky českých nosnic může rapidně zlepšit.
Když přicházím ke kleci, přepadá mě nostalgie. Před třemi lety byla hodně podobná akce tečkou za snahou o zákaz kožešinových farem. Já měla to štěstí být tehdy v kleci tu noc, kdy začalo být jasné, že kampaň bude úspěšná. Slavili jsme. Desetitisíce lidí svými podpisy a maily přímo poslancům a poslankyním dokázali zmírnit utrpení zvířat. Zda se to podaří tentokrát, ještě jasné není. Koronavirus způsobil, že politici snahu brzdí.
Kolem klece je mumraj. Odpoledne v kleci s drátěnými slepicemi seděla známá influencerka, stále jsou tu fotografové. Střídáme denní směnu osmahlou od sluníčka a unavenou od mluvení se stovkami lidí. Lezu do klece, usedám na bidýlko mezi drátěné makety slepic, vmáčnutá mezi ně se nechávám fotit. Lákám první zvědavé ke stánku, kde dostanou více informací a můžou se podepsat pod výzvu.
Lidé se trousí, velké davy večer nečekáme. Vydržím necelé dvě hodiny, pak se nechám v kleci vystřídat. Je čas si odskočit, dát si kafe, protáhnout ztuhlá záda a začít mluvit se zvědavými, u nichž s postupující nocí stoupají promile alkoholu v krvi. Rozhovory jsou kratší, většinou se přiřítí ti, co jsou už přesvědčení. Drží nám pěsti, mise je prý velmi důležitá. Zaráží mě dotaz jedné procházející, zda budou vejce pak chutnější. Upřímně přiznávám, že netuším, ale budou určitě sneseny na podestýlkách, nebude možné podvádět při značení vajec, protože klece zákon zakáže.
Nejdelší rozhovor mě čeká v jednu ráno. Z poslanecké sněmovny odchází muž, který byl pozván kvůli psím množírnám. Práce organizace Obraz se mu nelíbí. Kvůli slepicím a snaze o cirkusy bez zvířat není prostor řešit jeho srdcové téma. Prý by měly zvířatoprávní neziskovky více spolupracovat, domlouvat strategii, aby bylo dost prostoru pro všechny. Chápu ho. Mám pak ztuhlé nohy, musím si sednout. S kolegyní na směně Peťou probíráme aktivismus. Ukazuje se, že ani ona není žádný nováček, jezdí pomáhat do uprchlických táborů v Řecku. Dokonce tam teď bude trávit půl roku v rámci studia. Vysekávám jí poklonu.
Noc se vleče. Občasná návštěva nestačí, aby člověk udržel oči. Snažím se na chvíli spát, ale ve tři ráno vysávací vůz uklízí náměstí, ve čtyři rozveselený pár hledá otevřenou hernu, v pět už cinkají tramvaje. Lidé zase procházejí kolem, zastavují se. Není divu, málokdo chce, aby kvůli vejcím trpěly. Aby nemohly roztáhnout křídla.
Následující dny sleduji dění kolem kampaně na sociálních sítích. Tlak na politiky roste, lidé posílají další a další zprávy přímo svým politikům, k podporovatelům zákona se dokonce přidává ostravský fotbalový klub. Klíčový okamžik přichází 8. července. Vše vypadalo nadějně, když byl zákon zařazen na denní program. Pak si ale poslanec Hnutí ANO vynutil nové hlasování po svém údajném ukliknutí, poslanecký klub nejsilnější vládní strany hlasoval jinak a projednávání bylo odsunuto. Poslanecké prázdniny stráví miliony slepic v klecích, kde nemohou roztáhnout křídla. Doufám, že na podzim naši zástupci v parlamentu konečně udělají to, co nám všem v těch e-mailech slibují.
autorka se živí psaním
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
