Jeden den v (Čistém) nebi

Jeden kopanec do břicha, další do hlavy. Chvíli klid. Otevírám jedno oko. Na budíku svítí 6.30. Duchem jsem ještě trochu v Praze. Poslední dva dny jsem tam pracovala v rámci Vodafone Laboratoře na nové verzi našeho projektu SmogAlarm. Domů jsem se dostala až po půlnoci, pořád mi ještě v hlavě zní pojmy jako Lean Canvas, mapa rizik a míhají se tváře nových kolegů.

Z Prahy mě vytrhne zvuk kravského zvonce, který je blíž a blíž a mísí se s halekáním našeho skoro tříletého Františka: „Večeřééééé, zááááávin!“ Ještě v polospánku přemýšlím nad tím, jak to, že zvládne počítat do deseti a používat slova jako mykolog, ale nepamatuje si, že večeře je večer a snídaně ráno. Ale na ranní filozofování není moc prostor, ten zaplní František svou energií.

Pak už snídaně a chystání svačinky do školky. Dneska je čtvrtek, to znamená Bezinka – lesní školka, kde syn tráví svůj den dvakrát týdně. Venku neprší, takže nemusíme spěchat na autobus, pojede se na kole. Jsme car-free rodina. Nemáme auto, protože ho nepotřebujeme, nechceme a protože nám vadím všechny negativní aspekty automobilismu. Dopravujeme se pěšky, na kole, veřejnou dopravou.

Balím do batohu gumáky, gumové kalhoty a bundu, Františkův batůžek, oblékáme se a vyrážíme na kole s cyklosedačkou směr Palkovice. Svítí sluníčko, lepí se na nás babí léto. Vyjedu kopec, a pak už je to pohodička – výhled na Beskydy, přehrada, rybáři, a hele, už sklidili kukuřici. Škoda, byl to parádní prales pro děti. Poslední kopeček a už vidíme jurtu v Bezince. Franta míří z cyklosedačky rovnou na kopec za kámošema. Já jdu pozdravit učitelky Lucku a Zuzku.

Hned spustím noviny: „Co říkáte na Zemana?“ Lucka se zatváří tajemně a prohodí něco o vesmírných zákonech. Zuzana neví, o čem mluvím. Když jí to vysvětlím, vytřeští oči, začne jásat a ukazuje mi husí kůži, co jí z té zprávy naskočila. Trochu její nadšení mírním, zákon o dětských skupinách se zase vrací do sněmovny, takže uvidíme. Loučím se, mávám Františkovi a fičím domů.

Doma si sedám k notebooku. Zítra jsou komunální volby. Čisté nebe, ostravská neziskovka, které řediteluju, nedávno společně s Demagog.cz spustila projekt Hlídka Barona Prášila, který má za cíl ověřovat pravdivost výroků na téma ovzduší na Ostravsku. A na rozjezd jsme nedali nic menšího než předvolební anketu.

Otvírám Facebook a Google disk a komunikuji s členy hlídky, kteří během předchozích dní ověřovali výroky. Kontroluju zdroje, logiku jejich analýzy, konzultuju s Demagogem jednotlivé výroky. Do toho si odskakuji k e-mailům, na Facebook (svůj příjem dokrývám Facebook poradenstvím, správou stránek), volá mi Česká televize (chtějí o nás natočit reportáž) a Lidové noviny (píší článek o benzo(a)pyrenu a potřebují naše vyjádření).

V jednu mi už kručí v břiše. Společně s manželem, který také pracuje doma, jdeme na oběd. Venku je příjemně, tak skočíme na oběd na zahrádku k řece. Máme čas probrat mé zážitky z Prahy, jeho zážitky ze dvou dnů s Františkem, rodinu, domácnost, práci, politiku. Po obědě pokračuji v práci na analýze ankety, v mezičase věším prádlo, zajdu nakoupit. Dneska mám víc času, Františka vyzvedává dědeček a doma budou až kolem šesté.
Pokračuji v práci. Pak už slyším hlasité bušení na dveře a František se jako velká voda přižene do bytu.

Vypráví, jak byli u přehrady, pouštěli draky a že mu dědeček koupil zmrzlinu. Společně večeříme, povídáme si. Večerníček. Vana. Hraní s legem, čtení knížek – jednu s tátou, jednu s mámou. Kolem osmé je František zralý do postele. Vyčurat, zuby a už ležíme spolu v posteli, koukáme na hvězdy na stropě a František za chvíli oddechuje.

Vyplížím se z pokoje, sedám k notebooku a pracuji dál na analýze, připravuji se na zítřejší schůzku s klientkou. Manžel už spí. Ještě kolem půlnoci skypuji s grafikem ohledně webu, ale pak už klapnu notebook, pokračování ráno. Při čištění zubů ještě mrknu na mobil na SmogAlarm. Svítí zeleně - kvalita ovzduší dobrá.

Autorka je ředitelkou Čisté nebe, o. p. s., a bloggerkou stránky Car-free rodina