Zeptejte se souseda

Přísným okem viděno to možná vypadá jako zbytečné přifukování, ale nedělní hlasování o obnově golfového hřiště v Klánovicích do metropole přináší – byť v malém - opět o kousek více toho, co tu často citelně chybí: vášnivou veřejnou debatu o konkrétní podobě míst, v nichž spousta z nás stráví valnou část života.

V Klánovicích se už roky přou o to, zda má mít přednost obnova tamního prvorepublikového hřiště zničeného komunisty, kterou protlačuje společnost Forest Golf Resort Praha nebo striktní ochrana klíčového lesního porostu na okraji Prahy. Spor plný silných slov, orámovaný protichůdnými studiemi a účastí pražských celebrit po letech vyvrcholil tím, že místní radnice vyhlásila referendum. Otázka zněla:
"Souhlasíte s výstavbou golfového areálu na pozemcích, které jsou v současné době lesními pozemky v katastrálním území Klánovice?" a dopadlo to vcelku jednoznačně. Z 2407 oprávněných voličů se do hry zapojilo 1506 lidí. Golfové trávníky odmítlo 1211 lidí, pro stavbu se vyslovilo 275 (zbytek hlasujících to popletl a odevzdal neplatné lístky).

Klánovická radnice se výsledkem chystá zabývat právě dnes a všichni slibují, že ho budou respektovat. A ještě během tohoto měsíce doputuje historický plebiscit na magistrát, který má poslední slovo. Tady není referendum závazné a půjde o to, zda vyhovět přání místní většiny nebo ho ignorovat (a v tom případě změnit územní plán města tak, aby se na něm mohlo sporné hřiště objevit).

V centru hlavního města to asi už takové drama nebude, protože význam komunálního sporu rozředí zásadní otázky spojené s územním plánem Prahy. Prim hrají především dopravní stavby a plány jednotlivých městských částí na zastavění zelených lokalit na jejich územích. Přesto je klánovický spor důležitým vodítkem. Představuje totiž bez ohledu na svůj výsledek model, jak by se spory okolo budoucnosti města mohly řešit. Bohorovní kritici se hádce ve slavné vilové čtvrti posmívají, že je příliš komunální a zlostná a že ji ovládá demagogie, ale zajímavější je, že golf – a radnice, která o něm dala hlasovat - nakonec vtáhly do hry podstatnou část sousedů. To je zásadní a ne zcela automatická věc, protože některé městské části se v minulosti pokoušely – a často úspěšně – pohledy svých sousedů na vlastní město obejít a v tichosti měnily své návrhy do územního plánu (třeba podle potřeb developerů).

Připomeňme, že pro Pražany je v tomto směru zásadním datem pondělí 23. listopadu. Ten den je na programu veřejné projednání územního plánu, na němž může každý zájemce vznést své připomínky k budoucí podobě hlavního města. Je to čerstvá a zásadní vymoženost (i navzdory všemožným úředním kličkám, které mnoha zájemcům o územní plán ztěžuje orientaci).

Až budou Pražané přemýšlet o tom, co v územním plánu chtějí a co ne, mohou si přihodit i úvahu nad tím, o čem všem by se mohlo na úrovni města hlasovat v referendu. Dostavba tunelu Blanka, uzavření magistrály v centru nebo třeba nová knihovna? Zatím je to utopie, protože rada města se k ničemu podobnému nechystá (a opozice by musela sehnat desítky tisíc podpisů). Přesto platí, že humbuk okolo případného plebiscitu by náladu ve městě zcela jistě podstatně vylepšil.