Vítězové a poražení

Padraig Harrington je teprve třetím mužem v historii, kterému se rok poté podařilo obhájit titul v golfovém British Open. Když si čtvrtý hrací den úžasným druhým úderem přihrál na poměrně lehký závěrečný put a zahrál eagle, o vítězství Ira již nikdo nepochyboval. Harrington vyhrál turnaj s převahou čtyř úderů, což se dá přirovnat k fotbalové výhře šest ku nule.

Žádný jiný úvod mě při čtení ohlasů na zprávu detektivní kanceláře Kroll o hospodaření rodiny politika Jiřího Čunka nenapadá. Harrington s Čunkem nijak nesouvisí, neexistuje žádná paralela, nic, co by ty dva muže spojovalo. Ale když jsem chtěl připomenout znovu tu zprávu detektivů, něco se ve mně vzepřelo a musím myslet stále na golf.

Třetí den se na British Open hrálo skoro v neregulérních podmínkách, prudký vítr strhával míček z přímého letu k jamce a odfoukával jej do křoví a bunkrů. Ten den byl v čele třiapadesátiletý Australan Norman a sázkaři zvyšovali kursy na jeho vítězství. Muž, jehož majetek se odhaduje na půl miliardy dolarů se vrátil na turnaj po letech, chtěl si jen tak zahrát a nakonec skončil třetí.

Ještě před rokem by mě nenapadlo, že golf může být strhující televizní podívaná plná napětí a překvapení. Že diváky může zajímat a strhnout souboj hráče, který ten den už své vystoupení skončil a protivníka, který hraje první jamku. A vůbec by mě nenapadlo, že mě golf strhne víc, než zbrusu nové informace o hospodaření rodiny Čunků.

Asi to byla trochu alergická reakce. Golf je hra, kde vítězství je dáno hlavně pravidly, hra ve které hrají rozhodčí velmi neviditelnou a pokud se nestane něco zvláštního, velmi nedůležitou roli.

V případě Čunek se podle pravidel neodehrálo prakticky nic. Pravidla se upravovala během hry a pletli se do toho desítky neobjektivních a zaujatých rozhodčích – politiků, policistů, státních zástupců, pravdomluvných i křivých svědků, desítky novinářů. V případě British Open vítěze známe, v kauze Čunek jsme prohráli všichni.