Vagabund k nezaplacení

Deset minut – tak dlouho obvykle trvá než se zapráší po lístcích na koncert amerického muzikanta Toma Waitse. Ušatý vagabund s nezaměnitelným chraplákem a typickou tuláckou hučkou na hlavě si ve světě populární hudby vydobyl takové postavení, jaké mu může nejedna celebrita závidět. Před pár dny se objevila informace, že v druhé polovině července Waits se svou kapelou poprvé zavítá do Prahy. Po předloňském koncertu Madonny si tak můžeme spravit chuť zjištěním, že cesta k naprosté globální exkluzivitě může být dlážděna nejen obchodním talentem, ale také skutečnou hudební originalitou.

Stejně jako u Madonny očekává pořadatel enormní zájem diváků. Lístky vůbec nejdou do běžného prodeje, nakupovat je půjde jen po internetu a to od 30. května od devíti hodin ráno. Aby se jich nezmocnili překupníci, bude každá vstupenka vedena na jméno a  u vchodu do sálu pak musí spolu s lístkem ukázat i občanku. Je pravděpodobné, že i tak budou dva koncerty v Kongresovém centru velmi brzy vyprodané.

Výjimečným postavením ale podobnost Waitse a Madonny končí. Příjezd královny popu dával mnoho důvodů k zamyšlení, jak vlastně dnes nejvyšší patra globálního popu fungují a co od nich můžeme čekat. Koncerty lámající všemožné rekordy se dočkaly nebývalého mediálního zájmu, aniž by nikdo z hudebních publicistů nebo komentátorů dokázal uspokojivě vysvětlit, v čem je Madonnina tvorba vlastně zajímavá. Psalo se o dokonalé pódiové show, schopnosti zpěvačky obklopit se talentovanými lidmi, držet krok s dobou, videoklipech, dobře dávkované lascivitě a provokativnosti, o hudbě ovšem jen okrajově. Madonnin smyslný spektákl se stal ztělesněním fungování vrcholného šoubyznysu, v němž triumfuje marketing.

Waits je opačný případ. Milovník obstarožní nahrávací techniky a těch nejbizarnější nástrojů, se vždycky držel stranou aktuálních trendů a zůstával tvrdohlavě věrný své špinavě nemoderní vizi hudby (občas i lehce za hranicí poslouchatelnosti). Vydává u nezávislé společnost Anti, mainstreamová rádia a televize jeho písně téměř nehrají. Jeho hvězdný statut jako by přišel sám od sebe. I globální hudební byznys tedy ještě funguje do jisté míry jako přirozené prostředí, respektující přirozený talent, originalitu a rozmanitost.

A co se týče vyprodaných vstupenek – ani tady ta podobnost tak docela nesedí. Velkou část Madonnina koncertu totiž zdarma zaplnili zaměstnanci podniků, které mají uzavřené smlouvy se Sazka Arenou, takže šou tak trochu připomínala firemní večírek. Na Waitse naopak žádné volňásky nebudou a zaplatit musejí dokonce i hudební publicisté.