0:00
0:00
11. 11. 20083 minuty

Umřela „Máma Afriky“

Poslední den a smrt byly metaforou celého života Miriam Makeby.

Autor: Respekt

Poslední den a smrt byly metaforou celého života Miriam Makeby. Předevčírem stála na jevišti, zpívala, smála se a tančila. Ale nejen pro zábavu. V jihoitalském Castel Volturno nejznámější africká zpěvačka vystupovala na koncertě pro spisovatele a novináře Roberta Saviana, který se už dva roky musí skrývat před mafií za svou literární reportáž Gomora – Cesta do říše Camorry. Po koncertě, před kterým ještě navštívila tábor pro uprchlíky z Afriky, se zpěvačce udělalo zle a v noci na pondělí ve věku šestasedmdesáti let zemřela.

↓ INZERCE

Miriam Makeba chtěla vždycky hlavně zpívat, ale už dlouho ne jen pro zábavu. Už dávno ji nebavilo uvádět svůj největší hit „Pata, Pata“, protože prý šlo jen o „písničku, při které se dá dobře tančit, nic víc.“ Ona ale chtěla zpívat proti rasismu, za lidská práva. Afričané jí kvůli odvaze a angažovanosti znali pod přezdívkou „mama Africa“.

Její písně měly upozorňovat na to, že kdesi na jihu Afriky přežívá režim, jehož zákonodárci se inspirovali v Hitlerových Norimberských zákonech. Sama v 50. letech zažila, jak vláda zničila její rodnou johannesburskou čtvrť Sophiatown, kde do té doby společně žili černoši a běloši. To bylo pro rasistický režim nepřípustné a proto celou čtvrť buldozery srovnala se zemí, černochy přestěhovala dvacet kilometrů za město do přelidněné čtvrti Soweto a na místě Sophiatownu postavila bělošskou čtvrť s výmluvným názvem Triomf.

Jihoafrická republika přišla také o první zpěvačku, která v 60. letech dostala africkou hudbu, v jejím podání spojení jazzu a afrických rytmů, do světových hitparád. V roce 1960 ji za účast v jednom protiapartheidním dokumentu úřady už nepustili zpátky do vlasti, chtěla tehdy přijet na pohřeb matky. V roce 1963 – poté, co před zvláštním výborem OSN odsoudila Apartheid a vyzvala k mezinárodnímu bojkotu Jižní Afriky – se její písně ve vlasti staly zakázanými. Miriam Makeba pak zpívala pro Johna F. Kennedyho k narozeninám, pro Fidela Castra i pro papeže. V roce 1969 ale musela opustit i svůj nový americký domov. Za muže si vzala radikálního černošského aktivistu a jednoho z vůdců hnutí Černá síla Stokely Carmichaela a před neustálým špehováním policie radši odešla do západoafrické Guineji.

Po návratu do Jihoafrické republiky, kam ji pozval Nelson Mandela hned po propuštění z vězení v roce 1990, Makeba zpívala hlavně za usmíření, za překonání příkopů více než třísetleté rasové nesnášenlivosti, za řešení chudoby a násilí, které i čtrnáct let po konci Apartheidu Jihoafrickou republiku mučí.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články