Sumo Říman–Bursík

V českých vládách patrně ještě neseděli tak různí politici, jako jsou teď pánové Říman a Bursík. První ekonomicky tradičně orientovaný technokrat, který nesnáší vše zelené a nevyzkoušené, druhý naopak zelený idealista, kterému v ekonomické nebo energetické politice občas chybí jiný argument než „musí to jít jinak“.

Za normálních okolností by si nervově poněkud labilní Říman s Bursíkem nesedl za jeden stůl, třeba aby neriskoval „přitroublé“ řeči o změně klimatu. Teď s ním ale musí řešit tuhle agendu ve vládě. Oba jsou na české poměry velmi kultivovaní, a tak mezi nimi panuje tichá politická válka nebo vlastně spíš politické sumo: kdo koho vytlačí blíž k okraji vládní žíněnky, vyhrává.

A protože nikdo nechce ustoupit, vítězí status quo. Jednou je ve výhodě Bursík, třeba když jde o územní limity těžby uhlí, které už jednou vláda schválila a teď se lépe brání, než ruší. Podruhé zase Říman, třeba když zablokuje odvolání šéfky jaderného dohledu po skandálech v Temelíně. Nejít o zelené, možná by Drábovou vyhodil, ale ustoupit Bursíkovi? Nikdy. Zkrátka hlas veta v téhle přetahované vítězí, a tak je nutné vnímat i dnešní ohlášené jednání vlády o emisních povolenkách.

Evropská komise seškrtala český návrh na úroveň, která plus minus odpovídá loňskému roku. Bursík je nadšený, tak si to jako bojovník proti globálnímu oteplování přál. Říman je naštvaný, že to poškodí české průmyslníky. Dokonce novinářům tvrdí, že půjdeme proti Bruselu žalobou a vláda to dnes má rozhodnout. Vypadá to dramaticky, ale není tomu tak.

ODS se zkrátka musí rozhodnout: buď bude dávat na bruselské byrokraty antiekologické žaloby, nebo bude vládnout s Bursíkem. Topolánek se – zdá se – rozhodl pro to druhé. Jen Říman teď v rámci zaběhlého rituálu naskakuje na „vládní žíněnce“ a dělá ramena. I on ale musí vědět, že v tomhle sporu Bursík nemůže ustoupit.

Podle toho je také třeba čekat výsledek dnešní vládní porady.