Plagiátorská fakulta Západočeské univerzity
Nejtrapnější na celé záležitosti bylo sledovat dětinské vytáčky děkana Zachariáše, který na tiskové konferenci tvrdil, že opsaná disertační práce jeho kolegy Tomažiče byla „vyrobena záměrně jako plagiát a měla pomoci odhalit člověka, jenž z fakulty vynášel interní věci“.
Ve chvíli, kdy mělo přijít pokání a omluva, se tak společnost a především studenti dočkali jen další dávky arogance a trapnosti hodné desetiletého kluka, který ukradl v květinářství kaktus a teď se to bojí a nechce přiznat, přestože kapsa u svetru se mu ježí bodlinami.
Jde o případ, který odhalil student, jenž přišel za učitelem hmotného práva Petrem Bezouškou a ptal se na podivnou formu posudku (nebo spíš neposudku) děkana Zachariáše na disertační práci jeho kolegy proděkana Tomažiče. Tak se zjistilo, že jde o plagiát, kdy Tomažič opsal desítky stránek z jiných článků a textů. Případ pak v médiích zveřejnil vedoucí Orientace Lidových novin Tomáš Němeček.
Případ se ale od té doby trochu rozrostl – do krytí Tomažiče byl zapleten i další proděkan Právnické fakulty Západočeské univerzity Milan Kindl, který byl Tomažičovým školitelem, a zjistilo se, že v univerzitní knihovně chybí 35 disertačních prací. Rektor univerzity mluví dokonce o tom, že prověří i délku studia některých absolventů.
Případ se přitom objevil v časech, kdy prezident mluví o soudcokracii a spolu s nejsilnější opoziční stranou napadají instituci Ústavního soudu a jeho rozhodnutí. Prezident pak dokonce mluví o tom, že by se měly přehodnotit jeho pravomoci. Jaké reakce to pak vzbuzuje u občana, když se narušuje důvěra v nejvyšší a poslední soudní instanci v zemi? Natož když nebezpečné a pro právní stát podvracející výroky podpoří případ podobně obludných rozměrů, kdy se akademici vychovávající právnickou obec chovají jako bratrstvo kočičí pracky?
Alespoň částečné řešení podobných případů je ale nasnadě – elektronizace diplomových a disertačních prací. Na světě už jsou systémy, které dokáží porovnávat nejen jednotlivé věty, ale celé odstavce textů. Další věc, která by pomohla, je pak větší přívětivost k navrátivším se doktorandům a absolventům zahraničních fakult, ke kterým se starší a „domácí“ generace akademiků často chová jako k ambiciózním vlčákům, kteří se vrátili jen pro to, aby mohli zasednout na jejich místo. Hlavně ve společenskovědních oborech totiž ještě pořád nedošlo k úplné generační výměně po normalizačních čistkách komunistického režimu.
Nic z toho ale nenahradí vědomí vnitřního imperativu respektu a úcty k právu. Kde jinde by toto vědomí mělo být absolutní než u společenkých elit, jakými jsou akademici právních fakult, předsedové parlamentních stran a prezident.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
