Obrnění a odhalení

Dnes už každý pečlivější čtenář novin ví, že pořízení dvou stovek těžkých obrněných transportérů za dvacet tři miliard korun do výzbroje české armády nebyl nejlepší nápad. Vláda teď smlouvu s výrobcem – firmou Steyr – zrušila pod záminkou, že nedodržel jeden termín dodávek. Uvidíme, co na ten důvod řekne soud, pokud k němu dojde, ale pozorovatel vybavený dostupnými informacemi musí konstatovat, že vláda místo viníků svého špatného obchodu trestá zatím jen výrobce strojů, který se prostě snažil vyhovět složitým českým požadavkům.

Vyvléci se z nutnosti zaplatit 23 miliard za nepotřebnou obrněnou vozbu je určitě pochopitelná snaha. Ještě důležitější je vypátrat, jak je možné, že takový obchod vůbec vznikl, kdo za to nese osobní odpovědnost. Český stát nalil od chvíle svého vzniku před 15 lety do armády šest set miliard korun, a přesto si naše vojsko bez přestání stěžuje na nedostatek peněz a špatnou výzbroj.

Dlouholetý kolotoč špatných a zbytečných nákupů by měl skončit. Vláda ani ministerstvo ho však nedokážou zastavit do té doby, dokud nepojmenují chyby minulých obchodů a odpovědnost konkrétních lidí.

Samotný nákup strojů Pandur se dá zařadit do kategorie obchodů, které více hleděly na záchranu českého zbrojního průmyslu než na skutečné potřeby armády. Začalo to už před deseti lety pokusem vlády zachránit nákupem sedmdesáti letounů L 159 podnik Aero Vodochody, o rok později zase modernizací tanků vojenské opravárenské podniky. Jak to dopadlo, víme – letadla nikdo nechce a rezaví v hangárech, pár modernizovaných tanků průmysl nevytrhlo a česká kasa je chudší o desítky miliard korun. Stejně tak pandur – na jeho výrobě se měli podílet i tuzemští zbrojaři, kterým měl obchod přinést celkem devět miliard korun. Ale to není vysvětlení, kterým se dá ostuda kolem obrněnců odbýt.

Podezřelých a neprůhledných nákupů jsou v armádě stovky. Kromě několika čestných výjimek, které dnes prověřuje policie, nebyl nikdy nikdo hnán k odpovědnosti. Ta se ztrácela – a dodnes ztrácí – v houštině více než desítky akvizičních úřadů, různých sekcí a odborů. V případě obrněnců už víme, že projekt vymyslelo několik generálů z pozemního vojska, schválila je sekce pro rozvoj různých sil. Za soutěž odpovídal v konečném důsledku ministr Karel Kühnl, který smlouvu ve vládě prosadil a vzápětí s výrobcem podepsal. Nová ministryně obrany Vlasta Parkanová by měla na základě důkladné analýzy obchodu oznámit – pánové a dámy, tak už opravdu nebudeme zbytečně rozhazovat vaše peníze, politici musí napříště vážit, k čemu armádu potřebujeme, čím a za kolik ji vybavíme, a generálové nebudou sepisovat miliardové projekty, které při bližším pohledu nedokážou obhájit.