Kdo viděl film o norimberském procesu, jistě si vzpomene na poslední záběr tohoto několikahodinového dokumentu. Nad pustým olympijským stadionem v Berlíně se hrozivě tyčí obrovská říšská orlice, z jejíchž pařátů visí hákový kříž. Ozve se detonace a kusy kamenů letí vzduchem. Válka skončila, hrdý symbol nacistického Německa a současně ztělesnění krutosti, rasového pronásledování, vraždění, genocidy se proměnil v hromadu sutin. Spojenci rozdělená země začíná novou kapitolu svých dějin. Ani ne za padesát let se opět spojí v jeden stát. Uplynou další roky, a přesto by v Německu nikoho z politiků či vysokých státních zaměstnanců ani ve snu nenapadlo obnovit na stejném místě takto koncipovanou říšskou orlici. Důvod je jednoduchý. Německo se skutečně změnilo v demokratickou zemi.
Minulý pátek bylo za velké slávy (ohňostroje, laserová světla) na centrálním moskevském výstavišti znovu odhaleno za více než miliardu rublů zrekonstruované sousoší gigantického dělníka s kladivem ve vzpřímené levici a kolchoznice se srpem v opačné ruce. Lze si je vybavit i bez ilustrační fotografie. Kupředu nakročená dvojice třímající symboly sovětského komunismu představovala dlouhá desetiletí znak filmového studia Mosfilm. Kolchoznicí s dělníkem začínal každý sovětský film.
Tentokráte se budou tyčit ještě výš než za stalinismu, kdy je sovětští lidé mohli poprvé obdivovat. Osmdesátitunové monstrum, jež vytvořila sochařka
Věra Muchinová
pro sovětský pavilon na světové výstavě v Paříži roku 1937, je vysoké skoro dvacet pět metrů a oproti původnímu desetimetrovému podstavci dnes stojí na střeše pětatřicet metrů vysokého pavilonu. Mělo by být vidět až z moskevských předměstí. Zástupce primátora přitom do světa hlásá, že socha musí žít tisíc roků a nejznámějším symbolem budovatelů komunismu se tak budou kochat i příští generace Rusů. Prý návrat skvělých monumentů představuje důkaz velikosti tamní kultury. Asi i z toho důvodu se nedávno vrátily do jedné stanice moskevského metra verše oslavující původce monumentálního vraždění Stalina.
Rusko má zkrátka potřebu sobě i světu dokazovat, že ho ani zkušenost Sovětského svazu opravdu nezměnila. Navzdory milionům nevinných lidí, kteří ve jménu srpu a kladiva skončili v hrobech rozsetých po celé této veliké zemi s tak velikou kulturou.
Glosa převzata z Respektu 50/09.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
