Nadějný kouř nad sněmovnou

Protikuřácký zákon postoupil v Poslanecké sněmovně do druhého čtení. Zdaleka to sice neznamená, že bude tentokrát přijat, ale už frekvence, s jakou se na politických jednáních v posledních letech objevuje, napovídá, že to nebude trvat dlouho a regulace se konečně prosadí i u nás.

Málokteré téma vzbuzuje tak vášnivá pro a proti – ať už na stránkách novin nebo během kavárenských rozprav – jako regulace kouření. Říct k ní má co každý a každého se týká. Řečníci se rádi vyznávají ze svých osobních vztahů k cigaretám, jakoby přiznání: Jsem kuřák, ale v restauracích bych kouření zakázal, nebo naopak: Jsem zapřísáhlý nekuřák, ale nesnáším regulace mohly jejich názorům dodat jakousi přidanou váhu. (Zajímavé je, že komentátor nárůstu dopravních nehod nebo volby nového papeže zpravidla nemá potřebu se svěřit, kolik má v řidičáku štípnutých bodů či kdy byl naposledy u zpovědi.)

Ve skutečnosti společnost kouření reguluje odedávna. Minimálně na porodních sálech a mateřských školkách popelníky nestály nikdy. A časem se k nim přidaly biografy, tramvaje, metro, vlaková nástupiště… Míra regulace odráží, jaké pověsti se cigarety v danou chvíli ve společnosti těší, jak moc je považujeme za škodlivé anebo naopak šaramantní. Vcelku přirozeně přišly v poslední dekádě ve většině vyspělých zemích na řadu restaurace a bary. Český sněm opakovaně navrhuje mírnější formu restrikce – tedy povinnost majitele oddělit kuřáckou a nekuřáckou část, a pokud má k dispozici jen jednu místnost, volit nekuřáckou. Z hlediska zdravého rozumu je prakticky nemožné proti tomu něco namítat, takže všechny protiargumenty prozrazují buď osobní lítost, že si u kafe už nepůjde zapálit, případně čirou ideologii.

Zastánci svobody kouřit za všech okolností ovšem mají občas co říct – naznačují nám, že existují i hranice, které bude dobré uhájit. Regulace by se měla rozrůstat jen do míst, kde pro ni existují důvody v podobě přímého ohrožení zdraví druhých lidí. V Kalifornii svého času například řešili zákaz kouření doma v bytě – aby dým při větrání neobtěžoval sousedy. To už je evidentně neopodstatněný zásah do individuální svobody. A stejně nesmyslné jsou i různé nápady retušovat z historických fotografií, filmů či gramofonových obalů cigarety, případně omezovat svobodu zobrazování cigaret v současných filmech, aby mládež náhodou nepodléhala nezdravým vzorům. Lhát se nemá. Lepší je si přiznat, že opravdu existovaly časy, kdy kouření bylo sexy. Jen už je to dávno.