Literární bebech

Významů má ten výraz spoustu, třeba na Ostravsku se pojí se synonymem „udělátko“, nebo „bazmek“. Proto tu ale není uvedeno. Důležitější je to, že se tak na jižní Moravě někdy nazývá houští, které zarůstá příkopy, a občas se tak říká i takovému tomu žmolku z tkaniny košile, trička či tílka, který se po čase nenápadně uválí v pupku. Stejný charakter ankety ostatně přiznávají i redaktoři Lidových novin v sobotním vydání, když v souvislosti s výsledky mluví o „chaosu“.

V řeči čísel se to má tak, že z 500 oslovených osobností odpovědělo 256. Každý z nich měl přitom možnost hlasovat pro tři knihy - a zvítězily Básně, povídky a jiné prózyJosefa Kostohryze, katolického spisovatele a básníka, překladatele, politického vězně. K tomu vcelku není co namítnout, radost ovšem ochládá v okamžiku, když si člověk uvědomí, že k vítězství stačilo pouhých 11 hlasů.

Ještě chvíli zůstaňme u matematiky – pokud každý z 256 oslovených může nominovat tři knihy, pak se podstatně rozšiřuje pole možností, ve kterém se mohou účastníci protnout (tvoří ho 768 hlasů), než kdyby dávali hlas jen jediné knize. V takovém srovnání už výsledek působí naprosto bizarně a rozpačitě. Člověka napadá otázka, kolik toho mají dotyčné osobnosti vlastně společného, když se v názoru na knižní titul roku tak rozcházejí? Je skvělé, že se Lidové noviny do takového podniku pouští, zároveň ale není divu, že se ptají „Jaký to má smysl“. Kmenoví redaktoři v diskusi nakonec docházejí k tomu, že význam ceny se skrývá v tom, že čtenář je „konfrontovaný se zážitky jiných lidí“, což je sice tvrzení sympatické, zároveň je to ale málo.

Důvodů pro takový podivný výsledek je samozřejmě několik – knižní trh je přehlcený, málokdo mimo obor je dnes ještě schopný sledovat, jaké tituly vycházejí, natož aby je stačil číst. Druhý důvod spočívá v neustále opakovaném, ale pravdivém stesku, že tištěná média z prostoru věnovanému literatuře neustále ukrajují. To všechno bohužel zesilují zvláštně nastavená pravidla ankety. Je logické, že se tu můžou uvádět tituly vydané i v roce 2008 – nejvíc knih vychází v posledním čtvrtletí před Vánoci. Je ovšem s podivem, že redaktoři Lidových novin z ankety nevyřazují nejen nominované tituly, které tyto podmínky nesplňují, ale také tituly publikované ve druhém, třetím a dalších vydáních. (A také knihy, které vyšly pouze v zahraničí.)

Největší problém je však v rozptylu vybraných osobností. Je sice pěkné, když se čtenář konfrontuje s tím, jakou převratnou knihu o geologii si přečetl vážený přírodovědec, že mu Václav Klaus na druhém a třetím místě doporučuje knihy popírající globální oteplování, podivuhodnou zprávou pro něj může být i to, že teolog Milan Balabán nominoval svoji vlastní knihu. „Žebříček deseti knih roku 2009, které by si rozhodně měl přečíst“, se ale určitě nedozví.

Takového výsledku by bylo možné dosáhnout jen za podmínky, že by mezi oslovenými byli v naprosté převaze lidé, kteří se v literárním světě pohybují – autoři, nakladatelé, editoři, překladatelé, recenzenti a kritici, literární vědci… Ovšem i oni by měli při své volbě vlídně přihlédnout ke čtenáři, a ne ke svým osobním libůstkám.