Kontroverzní partička nadšenců

Jistě je to trochu bolestínské, přecitlivělé, estétsky sebestředné, povýšené a navíc netakticky poutající pozornost k mým vlastním slovům a slovním spojením. Nicméně – třeba taková „partička nadšenců“ prostě mezi lidmi s elementární mírou kritického myšlení a vkusu nemůže obstát. A „kontroverzní“ právem posunuje pozornost od roviny vkusu k otázce profesionality.

„Kontroverzní“ je dnes téměř vše. Před chvílí jsem v televizním zpravodajství zaslechl zmínku o „kontroverzním náletu“, při kterém v Afghánistánu zahynulo několik desítek civilistů. A zadáte-li termín do Googlu, můžete z nabídky vybírat například: kontroverzní úředník Hala, kontroverzní Bandera, kontroverzní nákup Hummerů, kontroverzní Topolánkův byt, kontroverzní Antikrist, kontroverzní Entropa, kontroverzní rozhledna Boubín, kontroverzní oprava Karlova mostu, kontroverzní ceny Elle, kontroverzní biopaliva, kontroverzní školní reforma, kontroverzní záložník Abrahám… Nabídka obsahuje asi 396 000 položek a podstatné je, že „kontroverze“ prochází napříč společností od politiky, přes kulturu, po sport.

Na tom není nic překvapivého. Z hlediska sdělnosti je to ale téměř tragédie. „Kontroverzní“ totiž znamená prostě tolik, že na „to“ můžeme mít různé názory, nebo-li – neznamená nic. Zhola nic. Respektive – nepřináší žádnou informaci. Což je z hlediska profesionality novinářů problém. „Kontroverzní“ je tak výrazem lenosti, nedostatku představivosti, tupého podlehnutí módě, neochoty přiznat, že o „tom“ mnoho nevíme… Všem jasnozřivým šéfredaktorům a editorům bych doporučil, aby svým redakčním kolegům to slovo zakázali používat.

Adeptů na zákaz je mnoho. Což takhle „rozpustilá partička kontroverzních nadšenců?“

A může být vůbec nadšenec kontroverzní? A může se "šmrdolit"?