Jejich prosperita

Českou politickou reprezentaci čeká následující rozhodnutí: má vydat majetek v hodnotě stovek miliard korun skupince lidí, kteří vycházejí z nedávného policejního vyšetřování jako ukázkoví tuneláři? Jistě, je to dost bláznivá představa, přesto se nyní v parlamentu formuje koalice, která má v úmyslu takovou věc udělat.

Jde o známý problém kolem limitů na severočeské uhlí a Mostecké uhelné společnosti. Ta potřebuje zrušit osmnáct let staré rozhodnutí české vlády, aby se mohla dostat k zásobám o hodnotě stovek miliard. To už víme dlouho. Nová zpráva ale je, co o majitelích této firmy říkají závěry švýcarské prokuratury, která je začala vyšetřovat kvůli přesouvání peněz do švýcarských bank. Tyto výsledky nám skládají příběh českého snu o snadném ovládnutí pohádkového majetku, neškodné české justici a povolných politicích, kteří těžařům ušijí „politiku“ na míru. (Podrobně si o problému můžete číst na straně 17 v Respektu 26/09.)

Tato „politika“ je pozoruhodná z řady důvodů, jeden ale vypíchněme: zcela se z ní vytrácí veřejný zájem. To si lze ukázat na jedné konkrétní věci – tzv. horním zákonu. Komunistický režim si v něm kdysi stanovil, že nerostné suroviny jsou bohatstvím „lidu“, a proto je povinnost je vytěžit, abychom si tohle bohatství mohli užít. Pomiňme teď fakt, čím bylo tohle „užívání“ vykoupeno (zájemci nechť se vypraví do Mostu a okolí). Podstatné je, že v demokracii se pohled na nerostné suroviny logicky změnil. Dobře víme, že těžba tohoto „bohatství lidu“ je dnes nic víc a nic míň než byznysem privátní firmy, jíž přináší pohádkové zisky. Ostatním pak především obrovské škody na životním prostředí a nezdravě jednostrannou orientaci ekonomiky či energetiky. V moderní společnosti je proto logické mít možnost o zásobách uhlí a dalších nerostů, které jsou státu, svobodně rozhodovat. Zkrátka mít možnost je „netěžit“, pokud se nám to zdá výhodnější.

Síla uhelné lobby je dnes v Česku taková, že pomohla svrhnout vládu, jež takový moderní zákon připravila a chtěla jej protlačit parlamentem. Navrch získala koalice podporovaná energetickými kolosy, které nám vnucují vlastní představu prosperity. Té prosperity, která se počítá na tuny vytěženého uhlí a miliony protočených kilowatthodin. Prosperitu, nad jejíž obecnou prospěšností se musí každý, kdo nevlastní nějaké to ulité „švýcarské konto“ a alespoň nakoukl do učebnice dějin světové ekonomie, hlasitě zasmát.

Spor o pojetí prosperity se však v Česku nad uhelnými zásobami vede dvacet let a koalice uhlí a kilowatthodin v něm boduje i proto, že si na rozdíl od nás ostatních umí dobře dopředu spočítat, o co se tu hraje a neváhá používat lži či různé triky. Zmíněné závěry švýcarské prokuratury do tohoto sporu vnáší nové světlo, které by poslanci, pokud jim veřejný zájem něco říká, neměli ignorovat.