Je to náš hit

Nad pražskou Trójou už zase létají velká slova a emoce. V hledáčku jsou lední medvědi: místní samice Bora v pondělí zalehla své den staré mládě a vzápětí ho pozřela. To se podle znalců v podobné situaci běžně stává, pražské specifikum spočívá i tentokrát v tom, že se vše dělo v přímém přenosu dvou webkamer. A v tom, že jednoduchost, s níž šéf pražské ZOO Petr Fejk staví zvířata do rolí objektů reality show (slavnou se stala společná akce s veřejnoprávní televizí a rozhlasem nazvaná Odhalení, v jejímž rámci dostali zájemci šanci šmírovat zajaté gorily) nejde při vší snaze přehlédnout.

Přitom odhodlání tu je dost. Ten, koho znepokojuje pohled na uvězněná zvířata a bezstarostný slogan „Hit sezóny“ s jehož pomocí se propaguje medvědí porod on-line, má sklon rychle zapomenout. A utěšovat se tím, že Bora těsně před porodem zakryla při přehrabování hnízda jednu z kamer. Jenže potom se z úst šéfa zahrady dozví, že za emocemi, které v divácích vyvolává smrt medvíděte, musí být „hlubší hodnota“. Protože „sledovat on-line přenos zvířecího porodu není jen o radosti nebo smutku, ale především o snaze učit se zvířatům rozumět a pomáhat“.

Zkusme tedy vzít vládce zvířat za slovo. Nemusíme to ani moc komplikovat – stačí zarámovat jednu takovou normální medvědí zoo-story. Bora se narodila v roce 1986 ve Vídni. O dva roky později se vezla na korbě do Dvora Králové. Tam žila devět let a čekal ji další transport, tentokrát do Prahy. Samec Umca, s jehož pomocí dala život právě zemřelému mláděti, se narodil v roce 1998 v Alma Atě. Z dalekého Kazachstánu vyrazil už po roce do Brna. Tam si pobyl osm let a byl transportován do Prahy. Dnes je nasazen na samici v německém Gelsenkirchenu a brzy se bude vracet zase do Brna.

Pokud se chtějí v pražské Zoo opravdu něco dozvědět (a zprostředkovat to svým fanouškům), měli by nasadit kamery především do transportních klecí. Díky nim bychom všichni dostali šanci si trochu přesněji představit co populární lední medvědi, „narození v zajetí“, kvůli všobecné zábavě podstupují. Je to důležité, protože tyto impozantní šelmy mají dvojnásobnou smůlu v tom, že jejich mláďata jsou mimořádně přitažlivá. A platí to všude: dobře to ilustruje slavný berlínský medvěd Knut, kterého loni „odchoval“ jeho ošetřovatel poté, co matka mládě odvrhla. Obrázky roztomilého medvíděte okouzlily celý svět, děti šílely a vstupenky a suvenýry s Knutem vydělaly berlínské zahradě podle odhadů asi 5 milionů eur. Dnes je to všechno pryč: „miláček“ oslavil druhé narozeniny, vyrostl, už tolik netáhne a vedení zoo přemýšlí, kam poputuje v kleci coby atraktivní samec.

A touhle cestou za pářením se můžeme zase vrátit domů. V klecích pražské Zoo se během let narodilo už 77 ledních medvědů. Přežilo jen sedm zvířat, všechny ostatní matky usmrtily nebo odvrhly. Není nutné se ptát proč a spekulovat o tom, zda matky instinktivně cítí, že mláďata čeká „peklo v kleci“ – tady prostě něco zásadně nehraje.

Pražská Zoo o sobě ráda tvrdí, že jde rapidně nahoru. Rostoucí komunita jejích fanoušků by to při pohledu na čím dál přitažlivější a „citlivější“ areál podepsala bez výhrad. Ti ostatní pořád marně čekají na to, kdy její šéfové začnou považovat za hit sezóny i jiné věci, než nakukování do klecí. Nikdo nečeká přehnanou sebereflexi. Ale otázka, jaký smysl má dnes přivádět na svět lední medvědy – a další exotická zvířata - uprostřed Evropy, není přeci zas až tak revoluční.