Jak být gorilou

Měl to být vrcholný zážitek letošního jara, ale nějak se to zvrtlo. Gorilí samice Kamba, sledovaná třemi kamerami a tisíci páry očí, včera nedokázala porodit živé mládě. Udusilo se v jejím těle a gorilu samotnou musel pak zachraňovat tým lékařů.

Zřizovatelé zoologických zahrad rádi tvrdí, že vystavování zvířat v klecích pro obveselení návštěvníků je ve skutečnosti heroickou snahou o zachování ohrožených živočišných druhů. Nejde-li to v divočině, půjde to v kleci. Mohla by to být i pravda, kdyby ovšem zoo zároveň nedělaly všechno pro to, aby v člověku podpořily pud, kvůli nimž předtím zvířata vyhubil. Tedy pocit totální nadřazenosti nad vším živým.

Gorilí reality show je přímo obludnou ukázkou. Má sice údajně vzdělávat děti i rodiče, učit je starosti o primáty. Jenže ve skutečnosti z goril dělá nesvéprávné hračky opatrované velkodušným homo sapiens. Tím dobrým člověkem je jednak Vladimír Železný mezidruhové komunikace, ředitel zoo Petr Fejk, ale hlavně gorilí ošetřovatel Marek Ždánský.

Tak třeba loni v srpnu. Mladá Moja omylem spadla do vodního příkopu a topila se. Zatímco ostatní gorily seděly na břehu a bylo jim to fuk, mladík se odvážně vrhl do vody a kuckající mládě vylovil. První dotek člověka zachránil gorilce život, informoval pak zpravodajský server iDnes. Mýtus o dobrém pánu tvorstva ošetřovatel stvrdil osobním rozhovorem, v němž prohlásil, že gorily by byly na svobodě nešťastné, a dokázal to případem týraného samce Ponga, jehož musel dva měsíce „učit být gorilou“. Před aktuálním porodem média referovala, že v případě komplikací je Ždánský připraven naučit samici Kambu kojit.

Americký filozof přírody David Abram říká, že klíčovým termínem pro cestu z globální ekologické krize je dosažení „vzájemnosti“ člověka a ostatních živých tvorů. Nejde v ní primárně o práva zvířat (ta jsou logickým důsledkem), ale o úroveň našeho vědomí, vnitřní ochotu připustit jedinečné kvality ostatních tvorů a inspirovat se jimi, o rovnocenný kontakt. Šmírácký projekt principála Fejka je přímo popřením vzájemnosti, jenž slouží výhradně k celonárodnímu sebedojímání nad tím, jak moudrý člověk učí gorily být gorilami. Po právu na svobodu přišla zvířata i o právo na intimitu, a to 24 hodin denně. Jistě z přísně objektivního pohledu gorily „neví“, že je natáčejí kamery. Ale my to víme velmi dobře a příště se budeme chovat podle toho.

Je internetový přenos gorilího porodu neetický?

Hlasujte v naší anketě