Dusivý vztek a postmoderní bankéř

„Dusím se vzteky, promiňte,“ omlouval se prezident Barack Obama, když ho při vystoupení na téma nemorálního chování pojišťovny AIG přerušil kašel. Vláda investovala do záchrany krachující pojišťovny 170 miliard dolarů a její manažeři si nyní vyplácejí milionové bonusy. To je „velký“ obraz současné krize. Nedávno ho doplnil malý detail, který ale dokáže veřejnost pobouřit neméně, než zpráva o odměnách pro neúspěšné bankéře, které jsou navíc vypláceny z peněz daňových poplatníků: fotografie veselého top manažera AIG Gerryho Pasciucca, který si na zahradní party oblékl triko s obrázkem Che Guevary.

Pasciucco navíc do AIG přešel z investiční banky Morgan Stanley, která patří k dalším symbolům současné globální finanční krize. Pohled na jeho fotografii je tak pro mnoho Američanů už sám o sobě dost výbušnou záležitostí. Pohled obohacený o triko s Che Guevarou může vést k hluboké frustraci. Reakce v diskusích na webových stránkách se dají rozdělit do tří hlavních skupin. Převažuje zřejmě hněv, který provázejí velmi sprostá slova. Pak je tu vcelku jasně se nabízející téma pro trpce vtipnou úvahu: tenhle člověk se silně podílel na vzniku současné krize, je jeho přihlášení se ke Guevarovi programovou záležitostí? A nedosáhl toho nakonec v boji proti kapitalismu mnohem víc než legendární Commandante? No, a nakonec se nabízí i otázka, zda je to od toho chlapíka jen trapný a ubohý pokus vypadat jako hipík.

Časopis Vanity Fair k fotografii přidal otázku „Co by dělal Che, kdyby viděl tohoto chlapíka…?“ No, těžko říct. Možná by se šťastně smál. Nicméně jeho hypotetická reakce nás vůbec nemusí zajímat. Důležité je, co to dělá s námi – směs pocitů trapnosti, vzteku a údivu.

Ostatně: tahle směs možná není zase až tak špatné východisko pro léčení současné krize kapitalismu. Běžně na bankéře a ekonomy nestačíme v diskusi o indexech, různých tocích a fondech a bůhvíčem či odhadech budoucího vývoje. Mít příležitost vidět je jako nezodpovědné trapné figurky má něco do sebe. Není třeba je mít za modly a spoléhat na ně. Podobně jako na politiky. Nebo výrobce aut. Nebo výrobce čehokoli.

Způsob, jakým k tomu přistupoval Che už snad nadobro vyšel z módy a jeho výsledky nejsou právě inspirativní. Ale hledat nějaký radikální způsob přemýšlení o současné podobě kapitalismu, nám prostě nezbývá. Chceme-li se tedy vyhnout například dusivému vzteku při pohledu na rozesmátého bankéře s mojitem v ruce, Guevarou na prsou, zkrachovalou bankou s našimi úsporami za zády a miliony na svém kontě.