Domácí štěstí ČSA

Stane se z Radovana Lašáka volební manažer ODS? Další kariéra neúspěšného šéfa ČSA ještě není jasná, pokud by se ale rozhodl stejně jako jeho předchůdce Jaroslav Tvrdík pro angažmá v České politice, byla by to zlá zpráva. Více manažerů Tvrdíkových a Lašákových kvalit Češi rozhodně nepotřebují. Ani v politice, ani v jiných veřejných funkcích, odkud by mohli mít vliv na veřejný majetek.

Jméno, které dnes naopak v letecké branži představuje jistou záruku kvality, je Miroslav Dvořák. Šéf pražského letiště Ruzyně si dokázal poradit s masivními investicemi (v případě stavby nového terminálu) i ekonomickou krizí, která na letiště dopadla stejně silně jako na samotné aerolinky.

Jeho podnik nabírá každoročně nové zákazníky a má našlápnuto k dalšímu rozvoji. Za předpokladu, že v budoucnu vyřeší letiště spory s dotčenými okolními obcemi, může se stát klíčovým středoevropským „hubem“, tedy důležitou přestupní stanicí pro cestující i zboží přepravované na mezikontinentálních trasách. Jistě, o tom, zda takovou zátěž Praha unese (mluví se až o dvojnásobku oproti dnes přepravovaným 10 milionům cestujících za rok), a zda něco takového vůbec potřebuje, se vedou vášnivé diskuse. Dvořák ale každopádně prokázal, že potenciál letiště využít dokáže a z manažerského pohledu je to dnes úspěšný muž.

Šéf letiště teď tedy bude řídit i ČSA. Co ale bude s aerolinkami dál, se teprve uvidí. Připomeňme, že na stole stále leží miliardová privatizační nabídka podnikatele Jiřího Šimáněho. Ministr financí ani další klíčoví členové vlády dnes nechtějí reálnost prodeje komentovat a nechávají si čas na rozmyšlenou. Svou roli ale může sehrát i to, jak se k dalšímu postupu postaví dvě nejsilnější politické strany.

ODS zatím mlčí, ČSSD už dala jasně najevo, že namísto privatizace je pro ni přijatelnější varianta majetkového sloučení ČSA s letištěm a ponechání obou firem v rukou státu. A nutno uznat, že ten plán zní logicky. Uvážíme-li, že před aerolinkami se rýsuje jen za letošek třímiliardový dluh, příliš jiných možností se ani nenabízí. Stát má v lepení takové díry svázané ruce – ať už jde o zákony omezující zásahy státu do tržního prostředí, anebo chybějící peníze rozpočtu.

Privatizace navíc vůbec nemusí znamenat záchranu firmy. V tuto chvíli nelze vyloučit, že ČSA nabere další dluhy a Šimáněmu budou na provoz aerolinek brzy chybět peníze. Další miliardy jeho narychlo svolávané konsorcium Unimex / TravelService sežene stěží a není nepravděpodobné, že aerolinky v případě nutnosti prodá dál – třeba ze soutěže vyřazenému Aeroflotu, který má o ČSA stále velký zájem.

Jednoduše řečeno: sociálnědemokratický scénář v podobě navázání ČSA do struktur letiště, dosazení nového managementu a zrušení privatizace se v tuto chvíli jeví jako nejrozumnější řešení, jak udržet obě – už dnes svými klienty vzájemně provázané – firmy ve vzduchu.