Do vyčerpání

Výročí sametové revoluce si lze připomínat různě. Několik studentů ale přišlo s originálním nápadem, který stojí za povšimnutí. Sepsali výzvu (viz inventurademokracie.cz), ve které oznamují politikům už nyní, že k dvacátému výročí naší svobody, jež oslavíme příští rok, chtějí něco víc než pár přednesených zdravic. Požadují po politicích, aby během následujícího roku „konečně zavedli slibovanou regulaci lobbingu, definitivně omezili svůj vliv na jmenování mediálních rad, už doopravdy omezili poslaneckou imunitu a nadobro odstranili praxi legislativních přílepků.“

Nejde jen o to, že se všemi požadavky lze souhlasit. Zajímavé je i to, že studenti přišli s konkrétními a navíc splnitelnými požadavky. Výzev vyjadřujících pobouření nad neduhy české politiky jsme si mohli přečíst už celou řadu, ale tady jde o iniciativní krok. A navíc míří do černého, protože za každým z citovaných bodů stojí velké neduhy zdejší politiky. Stále například nemáme přehled, kdo všechno v parlamentu ovlivňuje naše zákonodárce, ačkoli v západních demokraciích regulace práce lobbistů běžně funguje.

Stejně tak se zdejší mediální rady, které mají zásadní vliv na kvalitu, a především svobodu v audiovizuálních médiích, dosud drží pod vlivem politiků, kteří se snaží do vysílání médií zasahovat. A o omezení imunity snad už ani není třeba mluvit, protože o její přehnané podobě se popsaly tuny papíru.

Pokud by politici vyšli studentům vstříc, nepochybně by to zlepšilo kvalitu zdejší demokracie, kterou se všichni verbálně ohánějí.

Mají studenti šanci na úspěch? Odpovíme jinak. Pokud někoho hryže pocit, že požadavky studentů někde už slyšel, může se pochlubit velmi kvalitní pamětí. Už k patnáctému výročí pádu totality totiž několik intelektuálů, jako je Břetislav Rychlík,Jan Kraus či Ladislav Smoljak, zveřejnilo prohlášení, ve kterém žádali naprosto shodné kroky. Nepodařilo se prosadit vůbec nic, takže štafetu nyní přebírají mladší ročníky.

Z toho by se dalo usuzovat, že snaha je marná. Není tomu tak. Politici se neradi vzdávají svého vlivu a moci, takže jim mnohdy trvá dlouho, než něco schválí. Jde jen o to, kdo se v přetahování dříve vyčerpá a aby posléze ustoupili politici, a ne veřejnost.