Díky za českou krizi
Dvě události očekávané ve čtvrtek 10. září se dají chápat také jako symbolické vyjádření vývoje v Česku a na Slovensku za posledních dvacet let. Český Ústavní soud má rozhodnout ve sporu o ústavnost předčasných voleb a slovenský premiér se má setkat se svým maďarským kolegou kvůli sporu mezi dvěma státy.
Obě události jsou důsledkem krize liberální demokracie, ale ta česká je mnohem sympatičtější. Existuje totiž solidní naděje, že společnost z ní vyjde poučenější o smyslu veřejného života a část lidí si dokonce uvědomí nebezpečí „tlustých sumců“, kteří krizi vyvolali. Česká společnost prochází lekcí z liberální demokracie, v níž Ústavní soud hraje významnou roli učitele a jeho čtvrteční rozhodnutí může působit jako očistná katarze. Ano, možná je už pozdě na zásadní změny politického systému, jímž skrz naskrz prolezla korupce s arogancí, nicméně je úlevné být po dlouhé době svědkem inteligentní debaty o podstatě demokracie.
Na slovenské krizi je velmi těžké hledat cokoli nadějného, natož sympatického. Konflikt mezi Maďarskem a Slovenskem, který ministr zahraničí předsedající země EU Švédska Carl Bildt označil v současnosti za „největší mezi dvěma členskými zeměmi EU“, je také důsledkem eroze politického systému a idejí liberální demokracie. Sledovat však primitivní debatu nacionalistů (jak ze slovenské tak z maďarské strany) je strašlivý zážitek a společnost vyjde z této krize s velkou pravděpodobností ještě zmatenější než byla před ní. Na Slovensku (a nutno říct, že ani v Maďarsku) dnes neexistuje instituce, která by měla sílu vyvolat očistnou katarzi. Zcela určitě jimi nejsou vlády, jejichž předsedové – Robert Fico a Gordon Bajnai – se mají ve čtvrtek setkat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
