Církev v kleštích

Příběh s názvem „církevní restituce“ má za sebou další důležitý moment. Před parlamentní komisi předstoupila s jeho obhajobou hned dvojice ministrů – Václav Jehlička a Petr Gandalovič. Co jsme se dozvěděli?

Odpověď je až nepříjemně jednoduchá – nic nového. Komise si dodnes nechala vypracovat celkem pět různých právnických posudků, aby zopakovala totéž – sporný majetek kdysi církvím skutečně patřil a je potřeba je odškodnit. Co se ale týče navrhované částky 83 miliard, k žádnému posunu se poslanci nedobrali.

Vlastně ale není divu – původní tisíce položek v katastrech prošly za šedesát let obrovskými změnami a vyčíslit jejich přesnou hodnotu prakticky nelze. To, že bude navrhovaná suma záviset na politické dohodě, bylo jasné od začátku. Stejně jako to, že od parlamentní komise za účasti hlavního kritika Vlastimila Tlustého, komunistů a sociálních demokratů nelze příliš čekat. Na podzim jsou krajské volby a do té doby je evidentně i pro socialisty jakýkoli návrh ze strany vládní koalice špatný.

Nad posledním parlamentním slyšením bychom tak vlastně mohli mávnout rukou. Jenže sotva pár dní před ním dostali Češi poměrně šokující zprávu. Podle průzkumu agentury STEM dnes považuje církve za užitečné pouze 37 procent lidí, nejméně od listopadu 1989. A co víc, přímo proti církevním restitucím se vyslovilo plných 74 procent dotázaných.

Jistou roli ve výsledku mohla sehrát samotná logika průzkumu: Věříte v Boha? Považujete církve za užitečné instituce? A mělo by se jim tedy vyplatit 83 miliard? Už jen dávání církevních restitucí do souvislosti s otázkou víry je na pováženou. Navíc opakování záporných odpovědí na zdánlivě související otázky ze strany „bezvěrců“ se nabízí. Hlavní problém ale leží někde jinde. Z veřejné debaty se totiž úplně vytratil základní smysl toho pohádkového balíku peněz.

Desítky českých měst dnes právě na restituce čekají jako na smilování. Pozemky a nemovitosti, o které se hraje, jsou do finálního verdiktu zablokované a často na to doplácí jakékoli uvažování o územním rozvoji měst. Jde ale i o to, že oněch 83 miliard mělo zafungovat jako investice do instituce, která v Česku ještě stále hledá své uplatnění. Církevní hodnostáři mají v šuplatech stovky projektů, jak peníze využít – ať už jde o zřizování hospiců a azylových domů nebo jen potřebnou údržbu církevních památek, které často nezvratně chátrají. Bez potřebných peněz s nimi ale ani ti nejschopnější klerici nepohnou.

Pomineme-li duchovní rozměr, právě tyhle projekty dnes rozhodují o užitečnosti či neužitečnosti církve. A efekt je jasný – čím později peníze dorazí, tím hůře se s nimi bude pošramocená pověst zachraňovat. Počet těch, kteří odpoví v příštím průzkumu STEMU na otázku o smyslu nejstarší společenské instituce záporně, bude díky aktuálním politickým tahanicím směle růst.