Česko na dluh

UJiřího Paroubka jsme si už v politice zvykli na to, že mu nejsou cizí velké politické kotrmelce. Nedřív rozjel vyjednávání s Američany o radaru, aby vzápětí otočil na jeho zarytého odpůrce. To samé předvedl ve věci vysílání našich zahraničních misí, nejdřív pro, pak proti. Jeho zatím poslední otočka ale přece jen překvapila. Až doteď se Paroubek prezentoval jako výrazně proevropský politik a dokládal to například voláním po rychlém zavedení Eura. Jenže to už teď neplatí.

„Začal jsem se na tento problém dívat jinak než před tři čtvrtě rokem,“ odpověděl před pár dny lídr opozice v televizní debatě na otázku, zda bude ČSSD prosazovat rychlé přestoupení na společnou evropskou měnu. Vzápětí vysvětlil důvody „velkého obratu“: přijetí Eura Česko zavazuje ke spoutání rozpočtových schodků na 3% HDP a splnění těchto „přísných“ podmínek by prý budoucí vládu výrazně „drželo na uzdě“ ohledně výdajů z eráru. To by podle Paroubka vedlo především ke „seškrtání důchodů a sociálních výdajů“, což je podle lídra sociální demokracie v době finanční krize, která dopadá především na různé „nízkopřijmové skupiny“ zcela „nepřijatelné“.

Něco podobného už Česko zažilo. S podobným argumentem – „ohledem na sociálně slabé“ – ČSSD společně s dalšími stranami torpédovala Euro tři měsíce před posledními parlamentními volbami v roce 2006. Tehdy poslanci napříč stranami navrhli a následně si i vzájemně podpořili opatření, která roztočila spirálu rozpočtových schodků (předvolební dárky v podobě dvojnásobného rodičovského příspěvku nebo vyšších sociálních dávek udělali v rozpočtu šedesátimiliardovou „sekeru“) a tím pádem odsunuli přijetí Eura. A podobný scénář by se teď mohl opakovat.

V blížícím se předvolebním šílenství, kdy si partaje budou snažit zavazovat voliče rozdáváním různých dárků, už do Poslanecké sněmovy dorazilo hodně rozhazovačných nápadů, které mají šanci na úspěch: vyplacení třináctého důchodu, zvýšení přídavků na děti, zvýšení nemocenské, zmrazení deregulace nájemného, zrušení zdravotních poplatků, zvýšení porodného. Nechme teď stranou, že jejich přijetí bude opět zmanenat odsunutí Eura na neurčito. Jestli pro většinu nápadů poslanci v následujících pěti předvolebních měsících zvednou ruku – a zatím to vypadá, že ano – zadluží to tuhle zemi na roky dopředu jako nikdy v její novodobé historii.

Planované vysoké zadlužení by se jistě dalo obhájit, kdyby šlo například jako v řadě evropských zemí na investice do modernizace a budoucí větší konkurenceschopnosti společnosti, až finanční krize opadne. Například do vědy a výzkumu, reformy univerzit nebo penzí. Jenže většina návrhů, které dnes leží v Poslanecké sněmovně, bohužel s ničím takovým nepočítá. Naopak, jen Česko neprozíravě zadlužují rozdáváním předvolebních dárků a přibližují nás tak do klubu hroutících se ekonomik jako je ta Maďarská.