Výzvy, aby Hilšer a Fischer odstoupili, jsou mimo. Ale…

Pokud se někdo rozhodne kandidovat, ví, proč to dělá. Tedy doufejme. Vyzývat proto někoho, aby odstoupil, je nesmysl. Kandidáti jsou svéprávní lidé, a jsou to přece voliči, kdo má vše v rukou. Oni posoudí, jestli má cenu volit toho či onoho. Pro Pavla Fischera a Marka Hilšera má kandidatura výhody - obrovskou reklamu - ale případný neúspěch by měl mít i konsekvence.

Sečíst plusy a minusy

Každý kandidát si musí na začátku položit otázku: Chci být prezident, protože to chce mé ego? Nebo chci být prezident, protože chci ve společnosti změnu? Druhá varianta je těžší, protože v sobě logicky musí nést možnost, že se ukáže, že společnost ve mně tu změnu nevidí, a má kandidatura je tak zbytečná.

Pavel Fischer a Marek Hilšer se rozhodli kandidovat v druhých prezidentských volbách. Už v těch minulých bylo dopředu jasné, že mají malé šance. Ale bylo to poprvé, tak proč ne?

Do letošních voleb se nepokusili získat podporu veřejnosti, zřejmě tušili malou podporu, a šli si pro nominaci od jiných zákonodárců. Kampaň spustili později a všechny výzkumy veřejného mínění jim ukazují minimální šanci na zvolení. Pokud by se jejich voliči rovnoměrně rozložili mezi Danuši Nerudovou a Petra Pavla, postoupili by do druhého kola na úkor Andreje Babiše. Pochopitelně, to je teoretická úvaha.

Když Fischer a Hilšer ve volbě zůstanou, na což mají právo, a v prvním kole výrazně zaostanou, není to jen banální neúspěch. Potvrdí to, že mají v lepším případě velmi špatný politický instinkt, v horším případě, že zájem osobní zvítězil nad veřejným. Pak by to ale nemělo mít vliv jen na jejich prezidentskou „kariéru”. Je však na voličích, aby jim to sečetli.