Kdo tu ve skutečnosti útočí na rodinu

Je to útok na rodinu, zní častá námitka proti zavedení manželství pro gaye a lesby. Ať už napřímo vyslovená nebo jen naznačená tato obava nakonec provází hnutí za rovnoprávnost lidí homosexuální orientace od počátku.

Když se ale začteme do důvodové zprávy konkurenčního návrhu, který má legalizaci manželství pro všechny zabránit, reálný útok na rodinu najdeme spíše tam. Jak už upozornil Deník N, důvodová zpráva zákona, který do Ústavy zakotvuje definici manželství výhradně jako svazku muže a ženy, je z velké části převzatá od organizace Aliance pro rodinu. A to zjevně bez jakýchkoliv připomínek či ověřování.

Což jednak vypovídá o vlivu, kterou tato organizace v Poslanecké sněmovně má, ale také o argumentační chudosti předkladatelů. Hlavní argument pro ústavní ochranu heterosexuálních svazků je zde ochrana dětí, které prý významně lépe prospívají v rodině heterosexuálních rodičů a naopak život v duhové rodině je znevýhodňuje či přímo poškozuje,

Pokud je tento fakt tak jasně výzkumně doložen, jak tvrdí Alinace s předkladateli, nebylo by nic jednoduššího než zkrátka zmínit všechny vědecké studie, které to dokazují. Místo toho předkladatelé ruku v ruce s Aliancí pro rodinu překrucují vyznění dvou studií, které nic takového nedokládají. Což jednak vyplývá přímo ze studií a také z vyjádření, které jejich autoři Deníku N poskytli a v nichž se proti podobnému zneužívání své práce ostře ohradili.

Pokud by totiž opravdu poctivě zmapovali vědecký výzkum na dané téma, museli by nevyhnutelně narazit na desítky studí, které naopak nenacházejí u dětí vyrůstajících u gay a lesbických rodičů významnější rozdíly. Kupříkladu vědci z prestižní americké Kolumbijské univerzity v roce 2016 analyzovali 78 studií zkoumajících děti vyrůstající v duhových rodinách, přičemž 74 prací dospělo k závěru, že děti gayů a leseb neodcházejí do života hůře vybaveny než jejich vrstevníci. Čtyři zbylé studie rozdíly zjistily, jenže v nich vědci zkoumali rodiny rozpadlé, což je efekt, který děti ovlivní i bez ohledu na sexuální orientaci rodičů.

Pozoruhodná je pak celá formulace, kterou je sporná pasáž o údajných vědeckých dokladech uvozena a který je slovo od slova opsaný z materiálů Aliance pro rodinu: “Empirický výzkum ukazuje, že děti nejlépe prospívají v péči svých sezdaných biologických rodičů”.

Tím ovšem předkladatelé ústavního zákona a Aliance pro rodinu de facto vzkazují velké části české společnosti, že jejich děti neprospívají a že žijí v nevyhovujícím svazku. A to i když dáme stranou stovky dětí, které již dnes žijí u stejnopohlavních párů. Téměř polovina dětí se v Česku rodí nesezdaným párům, stále více párů má problém s plodností, což řeší umělým oplodněním nebo adopcí, další děti vyrůstají u pěstounů. Adopce i pěstounská péče dokáže děti, které život nezačaly za úplně ideálních podmínek (ne úplně ideálních podmínek, které jim poskytli jejich biologičtí rodiče), nasměrovat k lepšímu životu. Ale hlavně - poskytnou jim láskyplnou rodinu a zázemí.

Jak vyplynulo také z rozhovoru, který jsem vedla s šéfkou Aliance pro rodinu Janou Jochovou v roce 2016, spolek považuje jakoukoliv jinou formu rodiny za jaksi méně hodnotný. Pozoruhodné je, že před šesti lety ještě Jochová netrvala na manželství jako podmínce pro zdravý vývoj dětí: “Rodinu definuje vztah mezi mužem a ženou, kteří vychovávají nebo mají v úmyslu vychovávat své děti. Nemusí být nutně založená na manželství, i když to tak je lepší.”

Klíčový je ale postoj, který je stále stejný a který říká, že jakékoliv jiné uspořádání než matka, otec, biologické dítě, je náhradní, neúplné, nedokonalé. A je jedno, jestli vzniklo rozvodem nebo nějakými vnějšími okolnostmi, které aktéři nemohli ovlivnit. Dítě vyrůstající u dědečka poté, co mu zemřeli rodiče při autonehodě, se zkrátka pořád odchyluje od ideálu. “To je neúplná rodina, protože tam chybí element zemřelého rodiče,” říká Jochová. “Není to rodina dokonalá, ale spadá do přirozeného řádu věcí.”

Podobně “nedokonalé” rodiny pak mají ukrajinské uprchlice, které utekly před válkou, bez svých manželů nebo partnerů. A to buď proto, že ve válce zemřeli nebo proto, že zemi nemohli opustit. Není divu, že Alianci pro rodinu ukrajinští uprchlíci nezajímají - zkrátka nepasují do jejich bigotního vidění světa.

Moderní definice rodiny se ale posouvá právě k většímu respektu k nejrůznějším formám uspořádání, v nichž lidé reálně žijí. Definice, s níž před časem přišla skupina expertů a expertek z různých vědních oborů (sociologie, demografie, ekonomie či statistika), rodinu vidí jako “místo, kde se uskutečňuje většina péče o ty, kteří ji vzhledem ke svému věku či zdravotnímu stavu potřebují“, přičemž jejím základním znakem je „partnerství alespoň dvou osob spojených biologickou či sociální vazbou s jednogeneračním nebo vícegeneračním aspektem“.

Na rodinu tedy neútočí gayové a lesby, kteří oprávněně chtějí rovnoprávné podmínky a plnohodnotné uznání, ale lidé s bigotním viděním světa, kteří cpou ostatní do svých rigidně vymezených škatulek.