Viděno čtyřmi

Fotografové Respektu Tomki Němec, Milan Jaroš, Matěj Stránský a Karel Cudlín nafotili letos během reportáží tisíce fotografií. Dali jsme jim vybrat jednu dosud nepublikovanou, která by ilustrovala jejich práci v uplynulém roce. Tady je výsledek.

Foto 1: TOMKI NĚMEC – PEĆ / KOSOVO, ÚNOR 2008 

Kosovo, hřbitov kosovských Albánců poblíž města Peć. Symbol vlaje drsnými klimatickými podmínkami, jako by naznačoval rozbitost a názorovou roztříštěnost světa na vyhlášení samostatnosti Kosova. Peć bylo jedním z nejzničenějších měst na území Kosova poté, co došlo k srbskému ataku na civilisty a masovému exodu v roce 1998.

Foto 2: MILAN JAROŠ – HERMANOVCE / SLOVENSKO, ČERVENEC 2008 

Schovávat se před deštěm nemá smysl. Kolem romské osady ve východoslovenských Hermanovcích vře polévka z odpadků, cárů prádla a bahnité vody. Dvě vratké lávky dokonávají v dešti. Všudypřítomné bahno a vlhko. Jen pár centimetrů a chýše smete voda. Kromě novinářů to už však nikoho nevzrušuje. „Až přestane, postavíme nové – jako vždycky,“ říkají lakonicky místní a krčí rameny.

Foto 3: MATĚJ STRÁNSKÝ – CONAKRY / GUINEA, PROSINEC 2008 

Třináctiletý Aboubacar má sedm sourozenců. Čtyři, stejně jako on, už odmalička pracují, platit školné ve státních školách zvládají rodiče jen pro tři nejmladší. Práci tady, v jednom z přístavů dvoumilionového hlavního města Guiney Conakry, bere jako samozřejmost. „Člověk si zvykne, a když je dobrý den, vyjde to i na půl dolaru denně,“ počítá Aboubacar, kolik si tu za den štípání dřeva vydělá. Jednou by chtěl být truhlářem, vyrábět skříně a stoly.

Foto 4: KAREL CUDLÍN – NAHARIYA / IZRAEL, KVĚTEN 2008 

Květnové výročí 60 let státu Izrael nebylo jen příležitostí k připomenutí šedesáti let blízkovýchodního konfliktu, který neustále zobrazují média. V Izraeli se totiž více žije, než válčí, jako na této fotografii z pláže, kterou omývají vody Středozemního moře v severoizraelském městě Nahariya založeném ve třicátých letech minulého století Židy z Německa.