Zlatá žíla IPB
Na Česko se žene vlna sporů o majetek po IPB. Jde o 240 miliard korun a existuje podezření, že minimálně polovinu těchto pohledávek skoupil Gazprom – ruský plynárenský gigant, který tu podle tajných služeb financuje aktivity špionů Kremlu.
Počátkem listopadu udělal brněnský městský soud to, co dělá běžně, odročil stání v jednom obchodním sporu. Strany se zřejmě dohodnou na smíru, oznámil několika čekajícím novinářům soudce. A opravdu. Po letech zaklínání, že je to „vyloučeno“, se český stát podle informací Respektu v těchto dnech dohodl se švýcarskou firmou SPB Consorcium a uznal oprávněnost její osmdesátimiliardové pohledávky po zkrachovalé Investiční a poštovní bance.
Dost velký šok pro daňového poplatníka. I když zaplatíme jen část z požadované sumy, bude to pořád ranec peněz. A tím to nekončí: stejná firma požaduje v jiném sporu dalších čtyřicet miliard korun z erární pokladny – a i tady se dá očekávat dohoda a placení. Existuje přitom velmi pravděpodobná možnost, že tyto peníze skončí na kontech ruské tajné služby, aby se z nich financovaly operace na území Česka.
V pohledávkách po IPB, s nimiž se dnes majitelé obracejí na soud, přitom nejde o žádné skutečné dluhy; žadatelé uplatňují nárok na jakési předpokládané zisky, kterých by prý banka mohla podle složitých výpočtů dosáhnout, kdyby na ni stát před osmi lety nevyhlásil nucenou správu.
Prostě řadový právník
Budova elektrárenského kolosu ČEZ, kousek nad Václavským náměstím. Vrátný nás pouští do útrob budovy se spletitými chodbami překvapivě bez jakéhokoli doprovodu. Po pěti minutách bloudění nacházíme zastrčenou kancelář společnosti Gazprom Export. Sporé vybavení, na stěně fotografie Putina, překvapivá skromnost na to, že jsme navštívili pražského představitele jednoho z nejmocnějších podniků na světě.
Vitální šedesátník Roald Piskoppel nám nabízí čaj. „Co po mně potřebujete?“ ptá se česky s lehkým ruským přízvukem. Otázka je zbytečná. Piskoppel už pár dnů ví, že nás zajímá role Gazpromu v nárocích švýcarské firmy SPB na tuzemské státní miliardy.
Dva dny předtím jsme se sešli s Hugem Kysilkou, šéfem tuzemské plynařské společnosti Vemex, ve které má Gazprom výrazný podíl, a položili jsme mu tu samou otázku. Od něj jsme žádnou odpověď nedostali, ale doporučil nám, abychom se obrátili přímo na zástupce Gazpromu, a pak svého „nadřízeného“ evidentně informoval.
„Gazprom má zájem o dobré vztahy s vaší vládou, proč by se angažoval v nějakých sporech o IPB?“ vraští čelo Roald Piskoppel. Další otázka jej však překvapí a manažer Gazpromu vypadne na chvíli z role bodrého a vstřícného zástupce světové velmoci. Ptáme se ho totiž na švýcarského právníka Ivo Bechtigera.
Tento muž je významnou postavou Gazpromu na západ od ruské hranice. Zasedá nejen ve statutárních orgánech švýcarské filiálky Gazpromu, ale spolu s Gerhardem Schröderem je i v německém Gazpromu, nejvýznamnějším západním spojenci „kremelského“ plynařského gigantu. A teď to hlavní: Bechtiger je statutárním představitelem švýcarské společnosti SPB, která zřejmě letos koupila pohledávky po IPB a nyní se soudí celkem o sto dvacet miliard s českým státem.
Roald Piskoppel zvedá telefon, s někým se tiše radí, a pak říká: „Bechtiger pro nás pracuje, je to náš právník, jestli koupil pohledávky, je to jeho soukromá věc. S Gazpromem to nemá nic společného, pan Bechtiger je pouhý řadový advokát.“ Na námitku, že člen statutárních orgánů německého Gazpromu není jen tak nějakým „řadovým zaměstnancem“, pan Piskoppel neodpovídá.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].