Z vyznamenání komunisty bolí hlava, tvrdí Paumer

Třetí odboj získal cenný skalp ve svých snahách o jeho uznání. Premiér Mirek Topolánek ocenil skupinu bratří Mašínů. Josefu Mašínovi ve čtvrtek předal ve Washingtonu premiérskou plaketu, vyznamenání udělil i jeho staršímu bratrovi Ctiradovi a také Milanu Paumerovi, kteří se v roce 1953 doslova prostříleli přes východní Německo do amerického sektoru Berlína.

Odbojová skupina chtěla vyvolat v tehdejším Československu ozbrojený odpor, když se to nepodařilo, chtěli se přidat k americké armádě a s ní zemi osvobodit od komunismu. Dějinná realita však byla jiná.

Političtí vězni nadále usilují o to, aby byl právně uznán třetí odboj, tedy odboj proti komunistickému režimu. Ačkoliv byl již v roce 1993 přijat zákon o protiprávnosti komunistického režimu, zákon o třetím odboji stále chybí. Nyní by se to mohlo změnit. Senát již začal projednávat vlastní návrh zákona o protikomunistickém odboji a odporu (Předkládané znění ZDE)

„Je to určitý zlom v jednání o třetím odboji,“ ocenil pro Respekt.cz Topolánkův krok Leo Žídek, člen předsednictva Konfederace politických vězňů, která sdružuje politické vězně komunistického režimu bývalého Československa. „Celou problematiku by to mohlo osvěžit, národ však zůstává rozpolcen,“ uznává Žídek. Konfederace se však jako celek staví k udělení vyznamenání kladně.

„Odpor proti komunismu probíhal různými způsoby. Pokud se provádí odboj se zbraní v ruce, tak se může ledacos stát, i nepříjemného,“ míní Žídek. Pokud dojde ke ztrátám na životech, je to už věc svědomí jednotlivce, dodal. Okolnosti případu bratří Mašínů nechtěl hodnotit, protože u toho osobně nebyl.

Eduard Stehlík, zástupce ředitele Vojenského historického ústavu v Praze, ocenění jednoznačně vítá, i když ví, že činy bratří Mašínů polarizují společnost. „Je dobře, že se tak stalo,“ řekl Respektu.cz Stehlík. Poukazuje na znění zákona o protiprávnosti komunistického režimu, ve kterém stojí, že „odpor proti komunistickému režimu byl oprávněný a chvályhodný“.

Dezinformace ze seriálu Třicet případů majora Zemana

„Je tu neinformovanost, vychází se z dezinformací. A největší zrůdností je osmý díl seriálu Třicet případů majora Zemana,“ tvrdí Stehlík.

Problémem je podle něj hodnocení činů Mašínů současnými měřítky a ne měřítky padesátých let minulého století. „Na počátku padesátých let stál svět skutečně na prahu třetí světové války. Režim, který se dostal k moci v únoru 1948, zahájil regulérní občanskou válku proti většině národa,“ zdůraznil vojenský historik.

Odboj proti režimu, který popravuje a posílá lidi do koncentračních táborů, je oprávněný, míní Stehlík. Bratři Mašínové zabili šest lidí, dva příslušníky SNB, pokladníka a tři příslušníky východoněmecké policie.

Stehlík odmítá kritiku bratří Mašínových ohledně zabití „civilního pokladníka“. Peníze měly skupině pomoci vést guerillovou válku. „Pokladník a další lidé, kteří byli v tom autě, byli dotazováni, zda mají zbraně. Zamlčeli to, že zbraně nemají. V době, kdy byl ten pokladník odváděn ke stromu, aby tam byl přivázán, tak se otočil na Josefa Mašína, který byl neozbrojený a namířil na něj svou pistoli,“ uvedl Stehlík. K zabití tak došlo zřejmě při potyčce. „Nikdo ho nepopravoval, nikdo ho nezabíjel, byl vlastní zbraní zabit,“ zdůraznil Stehlík.

Podle vojenského historika je třeba vzít v úvahu z jakého prostředí bratři Mašínové vyšli, jak byli vychováváni a jak byli přátelé jejich otce (Josef Mašín, jeden ze členů válečné odbojové skupiny Tři králové, po válce byl in memoriam povýšen na generála) postiženi komunistickým režimem - v mnoha případech popraveni. „Viděli, že komunistický režim se choval stejně jako nacistický a bojovali proti němu stejnými prostředky.“

„O dějinách dvacátého století máme informace zkreslené a zlomkovité. Čeká nás v poznávání vlastní minulosti ještě hodně dlouhá cesta,“ postěžoval si Stehlík.

Hlavně to ovlivnilo komunisty

Jedním z oceněných je i Milan Paumer, který se s bratry Mašínovými dostal až do amerického sektoru v Berlíně. Jediný z oceněných žije nyní v Česku. Domnívá se, že by vyznamenání mohlo pomoci pochopit různé aspekty třetího odboje a také období padesátých let v Československu. “Věřte mi, že ano. Neříkám jak hodně, na to je ještě brzy,“ řekl Paumer na dotaz Respektu.cz, jak ocenění ovlivní diskusi o třetím odboji. „Hlavně to ovlivnilo komunisty. Teď je z toho bolí hlava,“ dodal se smíchem Paumer.

Redakci Respekt.cz přiblížil motivaci, proč bojoval proti komunistickému režimu se zbraní v ruce. „Když jsme viděli, jak komunisti získávají pozice a získávají lidi a utahují řetízek kolem českých krků. Rok 1948 a 1949 – 83 politických vražd,“ vyjmenovává zločiny nastupujícího režimu. „Řekli jsme si, že někdo musí začít něco dělat,“ dodal Paumer, který se s bratry Mašínovými znal od dětství, když se za války přistěhovali do Poděbrad. „Osobně jsem měl hroznej strach, necítil jsem se na to,“ řekl k rozhodnutí dostat se na Západ.

Bratři Mašínové byli ještě před útěkem zatčeni a zavřeni za pomoc při přechodu hranic. To už však měli za sebou přepadení dvou policejních stanic z roku 1951, při kterých zabili dva příslušníky SNB. „Neměli na ně nic, žádný důkaz,“ zdůraznill Paumer. „Radek (Ctirad) měl to štěstí, že umřel Gottwald a pustili ho na amnestii (květen 1953),“ dodal Paumer.

K tolik diskutovanému zabití pokladníka Josefa Rošického v roce 1952 uvedl: „Já jsem tam byl třikrát a třikrát se vždycky něco stalo, že se to nemohlo provést. Už jsem pracoval a nemohl jsem si pořád brát dovolenou.“ Akci nakonec provedl Josef Mašín a Václav Švéda (v NDR zajat a později v Československu popraven společně s posledním ze skupiny Zbyňkem Janatou).

„Když Kléma umřel, potom byla peněžní reforma. Za padesát korun byla koruna,“ vzpomíná Paumer na to, že odcizených 900 tisíc korun z přepadení pokladníka Kovolisu jim bylo k ničemu.

Spor o to, zda vyznamenat odbojovou skupinu bratří Mašínů, nerozděluje pouze společnost, ale i politickou scénu. Část senátorů již několik let navrhuje, aby byli bratři vyznamenáni z rukou prezidenta. Václav Klaus to stejně jako jeho předchůdce Václav Havel odmítá. Komunisté hovoří v souvislosti se jmény Ctirada a Josefa Mašínových o vrazích.

Glosa Marka Švehly - Boj o Mašíny.