Umění šťastného rozvodu

Dokud vás smrt nerozdělí. V Evropské unii se jen těžko hledá země, kde by se toto přání tak málo shodovalo s realitou jako v České republice. Dvě ze tří manželství tady skončí před rozvodovým soudem. O běžné rutině ale nemůže být řeč: z rozvodu se často stává na mnoho let noční můra. Čím dál víc mužů zoufale bojuje o své děti, mnoho rozvedených žen potichu upadá do chudoby. Čím to je? A co všechno se musí změnit, aby konec lásky v Čechách mohl znamenat naději na začátek nového a aspoň trochu radostného života?

I když mu právě nasazovali želízka, nebyl to pro něj žádný důvod k panice. Na cestě do vězení přesně věděl, jaké to bude. To jídlo. To ticho. To čekání. Nebude to trvat dlouho a brzo ho zase pustí. Stejně jako před čtyřmi lety. Tenkrát sice seděl v Ruzyni celý vánoční měsíc pro podezření, že unesl svého syna Tomáše, ale česká justice musela nakonec uznat omyl a přiznat tučné odškodné. I proto zůstal Jiří Fiala v klidu i teď na začátku dubna, když mu nasadili pouta za to, že blokoval Městský soud v Praze. „Ty dva dny ve vězení jsem strávil celkem v pohodě,“ říká s přehledem mladý muž. A nezní to, jako by byl rozhodnut, že se tam už nikdy nevrátí.

Jiří Fiala je rozvedený. A není přehnané tvrdit, že rozvod mu úplně převrátil život. A tehdy před patnácti lety to byl dobrý život. Díky znalostem cizích jazyků měl atraktivní práci v zahraničním obchodu, ze štědrého platu si s manželkou a dvěma syny mohli dovolit hezký byt v Praze a chalupu na venkově.

Po dvanácti letech manželství se však štěstí zamotalo. Proč se s ním manželka rozvedla, tomu Jiří dodnes tak úplně neporozuměl. Jisté však je, že se se ženou nebyli schopni dohodnout na tom, jak se budou starat o své děti. Jeho život se od té doby točí jen kolem advokátů, soudních řízení a protestních akcí. Ztratil práci, musel se vystěhovat z pražského bytu a jediný cíl, který už osm let sleduje den co den, je, aby „získal zpátky“ své dva syny. A kvůli tomu je ochoten podstoupit nejrůznější nepříjemnosti včetně vazební cely. Je to vyčerpávající a docela jednotvárný život.

A přesto v tom není Jiří Fiala sám. Podíl otců, kteří po rozvodu kvůli neshodám mezi bývalými partnery ztrácejí kontakt se svými dětmi, se odhaduje až na 25 procent. V jeho klubu K213, v organizaci Spravedlnost dětem či v Unii otců se v posledních letech spojila celá řada mužů (ale také žen), kteří proti následkům svých rozvodových řízení bojují. A čím dál úspěšněji: Evropský soud pro lidská práva například během posledních let dal za pravdu hned několika rodičům, kteří si ve Štrasburku stěžovali na průběh svých rozvodů v Česku.

Celý článek čtěte v pondělním vydání Respektu 18/2008.