Šimáček byl úředníkem pro 21. století

Zaměstnanci Agentury pro sociální začleňování založili odbory a vstoupili do stávkové pohotovosti. Reagovali tak na skutečnost, že ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier odvolal jejich ředitele Martina Šimáčka. Předsedou Nezávislých odborů zaměstnanců Úřadu vlády ČR se stal Vít Lesák.

Čeho chcete dosáhnout?
Ve stávkové pohotovosti jsme od minulého týdne, dnes se bude rozhodovat o tom, zda v pondělí zahájíme stávku. Pokud se něco zásadního nezmění, stávka bude. Chtěli jsme, aby se s námi kromě ministra Dienstbiera a jeho náměstkyně bavil i někdo další, kdo zastupuje vládu. K tomu zatím nedošlo. Agentura je nástroj celé vlády; její nejdůležitější nástroj pro řešení situace v sociálně vyloučených lokalitách. Proto by její osud neměl záviset na jednom ministrovi, ale na celé vládě.

Kromě komunikace s vládou je problém v čem?
Obecně větší stability pro těžkou a důležitou práci. Po událostech posledních týdnů jsme přesvědčeni, že agentura může dobře fungovat, jen když bude autonomní, expertní a nezávislá na politických dohodách. To se samozřejmě nestane ze dne na den, ale zároveň to není utopie. Agentura dnes funguje jako pilotní projekt, v létě má skončit hodnocení její činnosti ve vyloučených lokalitách a pak má následovat usnesení vlády, co s ní bude dál. Jednou z možností je podle nás to, že může být vyňata z Dienstbierovy sekce pro lidská práva a podřízena přímo premiérovi nebo vedení úřadu vlády. Nedává žádnou logiku, že ředitel Šimáček byl odvolán před tímto hodnocením a následným usnesením vlády. Zároveň je právě teď vhodná doba bavit se o budoucnosti, o postavení agentury v dalších pěti deseti letech.

Chcete dosáhnout toho, aby se do čela agentury vrátil Martin Šimáček?
To není ve hře. Není to mezi našimi cíli, leda mezi našimi sny. Chápeme, že to není reálné. Jde nám o základ této instituce, o to, aby naše práce měla dlouhodobý smysl. Nechť přijde nový ředitel, nejlépe takový, který zvládne to, co Šimáček. Ať je vybrán v kvalitním výběrovém řízení. Ale rozhodně by neměl přicházet s pocitem, že bude odvolán v případě, že překročí nějaký limit úředníka, který musí být poslušný.

Jenže úředník přece poslušný být musí. Jiří Dienstbier prohlásil: „Pokud nebudou zaměstnanci úřadu vlády akceptovat, co jim jako úředníkům bude uloženo, dojde k dalším změnám. Úředníci si nebudou určovat své povinnosti, svou organizační strukturu a toho, pod kým ji budou vykonávat.“ Nemá pravdu?
Jeden z důvodů odvolání Martina Šimáčka byl ten, že loboval proti školskému zákonu, který byl nebezpečný pro řadu romských dětí. Za takových okolností přece musíme vystoupit, i když tím něco přestoupíme. Mimo jiné proto jsme založili odbory. Jejich smyslem není jen boj za vyšší mzdy, ale – a to se málo ví – hájení kolektivních práv zaměstnanců v případě, že mají pocit, že jim šéf nevytváří odpovídající podmínky k výkonu práce. Chceme otevřít debatu o tom, jaký má být úředník: Má mít jen odpovědnost vůči politikovi, ministrovi nebo má mít širší odpovědnost, vůči své práci, společnosti, státu?

Čeho můžete dosáhnout?
Myslím, že toho, že se s námi začne bavit někdo za vládu, nastartujeme debatu o autonomii agentury a případně dospějeme k takovému usnesení vlády, které ji potvrdí. Dnes se sejdeme s náměstkyní ministra Dienstbiera Martinou Štěpánkovou, možná přijde i ministr, jako mediátor naší debaty přijde Czeslaw Walek, někdejší náměstek ministra pro lidská práva Michaela Kocába. Setkání se budou účastnit také lidé z monitorovacího výboru agentury, tedy například odborníci z ministerstva práce, školství a pro místní rozvoj.

Agentuře se podařilo vyjednat, že v příštích letech v rámci takzvaného koordinovaného programu přiteče do vyloučených oblastí zhruba deset miliard korun z evropských fondů, mají jít mimo jiné na odstranění segregace ve školách či sociální bydlení. Není stávka a boj s ministrem, případný odchod dalších lidí z agentury, kontraproduktivní; není lepší pokračovat i bez Šimáčka jak nejlépe se dá?

To se teprve ukáže. Vyhlásili jsme stávkovou pohotovost a upozorňujeme na problémy. Kolegové ve městech pracují, dokončují plány, jak peníze smysluplně využít. Zároveň víme, že abychom mohli v budoucnu dělat svou práci dobře, nemůžeme teď mlčet. Nejde jen o práci v lokalitách, musíme jednat na ministerstvech, přesvědčovat je o svých představách, a tak zaručit, že peníze na připravované plány do měst opravdu dojdou. Mlčením bychom své práci a v důsledku ani vyloučeným lokalitám nepomohli.

Proč myslíte, že Šimáček ministru Dienstbierovi vadil?
Ministr se chlubil tím, co agentura dělala. To, že si se Šimáčkem osobně nesedli, je druhá věc. Šimáček je hodně rázný člověk, který si jde za svým, za svou vizí. Ne každému to sedí. Podle mého názoru ale posouval hranici úředníka žádoucím směrem, k úředníkovi pro 21. století.

Co by se muselo stát, abyste zrušili stávkovou pohotovost?
Stačilo by celkem málo, aby se s námi začal někdo bavit a dával srozumitelné podklady pro jednání. Postoj vedení sekce pro lidská práva je zatím dost nečitelný. Asi by stačilo, aby se ozval někdo z vlády, kdo by zastupoval premiéra a zahájil s námi vážnou diskusi, opravdový dialog.

A naopak, za jaké situace začne stávka?
Má začít v pondělí - a začne tehdy, pokud se do konce týdne, vzhledem k pátečnímu volnu tedy zřejmě dnes, nic zásadního nezmění.

A jak by stávka vypadala?
Zaměstnanci budou na pracovišti, budou mluvit o důvodech stávky, vysvětlovat, co se děje. Na pondělí je plánovaná diskuse s veřejností a odborníky, pozvali jsme politiky z měst, kde pracujeme, někteří přijedou do Prahy.