Rusko posiluje vliv přes Venezuelu

Současné vztahy Ruska a Spojených států se neustále zhoršují, a to nejen na poli diplomacie. Válka na Kavkaze, která vyhrotila spory mezi oběma velmocemi, se zároveň stala spouštěcím mechanismem dalších událostí, které jasně poukazují na budoucí směřování ruské zahraniční politiky.

Jednou z těchto událostí je bezesporu utužení vztahů s největším latinskoamerickým odpůrcem politiky USA, Venezuelou, v jejichž teritoriálních vodách se v současných dnech chystá společné rusko-venezuelské námořní cvičení, které proběhne mezi 10. a 14. listopadem 2008.

Podle agentury Reuters bude svým rozsahem prvním takovým cvičením uskutečněným v blízkosti Spojených států od konce studené války. Tohoto vojenského cvičení se zúčastní ruské a venezuelské lodě, ponorky a letadla. Politiku sbližování se s protiamericky zaměřenými státy považuje Kreml za jistou formu odvety za americké zasahování do jeho vlastní mocenské sféry, zejména co se týče postupu americké zahraniční politiky v nedávné rusko-gruzínské válce či podpory vstupu Ukrajiny a Gruzie do Severoatlantické aliance.

Společně s Chávezem

Rozkvět rusko-venezuelských vztahů započal již v roce 2002, kdy se Rusko odklonilo od společného postupu s americkou zahraniční politikou globálního boje proti terorismu a začalo slyšet na protiamerickou rétoriku venezuelského prezidenta Huga Cháveze.

Tato tendence se jen zvyšuje v souvislosti s americkým útokem proti Iráku a revolucemi ve dvou postsovětských státech, Gruzii a Ukrajině, v letech 2003 a 2004. Obě tyto revoluce mající protiruský charakter určují nový směr zahraničních politik výše jmenovaných států.

Jejich prozápadní zahraničněpolitická orientace vyvrcholila letos v létě na summitu NATO v Bukurešti, kde se rozhodovalo (ač bez konečného výsledku) o jejich přijetí do NATO. Ačkoliv tuto politiku Rusko hlasitě kritizovalo, rozhodně nezůstalo stranou a v duchu své současné velmocenské rétoriky taktéž začalo vyjednávat či prohlubovat vzájemné vztahy se státy, které tradičně patří do zóny amerického vlivu.

Technologická podpora a zbraně

Jedním z těchto států byla právě Venezuela, se kterou byly první strategické dohody uzavřeny již během moskevské návštěvy Huga Chaveze v roce 2004. Tyto dohody se týkaly zejména společného postupu a ruské technologické pomoci v oblasti produkce ropy a dále nákupu ruských helikoptér Mi-35 a bojových letadel MiG-29s.

I další ruskou nabídku, která přišla společně s novým vyhrocením rusko-amerických vztahů v otázce amerických základen ve střední Evropě, Hugo Chavez přivítal. V červnu 2008 tak byl podepsán kontrakt na dodávku ruských zbraní do Venezuely za 3 miliardy dolarů a v polovině září 2008 přistály na venezuelském území 2 ruské bombardéry Tu – 160 schopné nést jaderné zbraně.

Přítel Fidel

"S hegemonií Yankeeů je konec," se zadostiučiněním prohlásil Chavez, který koncepci své zahraniční politiky z velké části převzal od svého přítele, kubánského vůdce Fidela Castra.

Vyvstává však otázka, do jaké míry do země proniká v současné době vliv ruský. Důležitá je také pozice samotného Cháveze. Ten byl do prezidentského úřadu podruhé zvolen v roce 2004, ale od té doby se jeho popularita mezi venezuelským lidem strmě snižuje v souvislosti s vnitropolitickými problémy, jako rostoucí inflace či zločinnost nebo nedostatek potravin na trhu. To se ukázalo i v neúspěšném referendu o změně venezuelské ústavy z 2. prosince 2007.

Jako v době karibské krize

Mnozí zahraniční pozorovatelé a analytici se shodují, že současná situace v Latinské Americe čím dál tím více začíná připomínat atmosféru let studené války a zejména její nejvyhrocenější okamžik – Karibskou krizi z roku 1962, během které byly umístěny sovětské rakety na Kubě.

O pronikání Ruska do Latinské Ameriky se začala zajímat i Evropská komise, která se snaží sjednotit členské státy v názoru, že je nutné podniknout určité kroky vedoucí k snížení ruského vlivu v Latinské Americe. A to nejen ve Venezuele, protože v současné době Rusko jedná také o finanční podpoře Bolívie.

Autorka je analytičkou Východoevropského programu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).