Rusko a WTO – kdo s koho nebo kdo s kým?

Srpnový konflikt ruského obra a gruzínského trpaslíka měl mnoho rovin – vojenskou, humanitární, mezinárodněprávní, atd. Mezi těmito rovinami se shodou okolností vyskytla i rovina mezinárodního obchodního systému, tedy rovina vstupu Ruské federace do Světové obchodní organizace (WTO). Stačilo pár týdnů a několik silných výroků a více než 15 roků od podání ruské přihlášky o členství se zdály být ty tam. Je tomu opravdu tak nebo letní události znamenaly jen zčeření hladiny?

Nekonečný příběh

Příběh vstupu Ruské federace do Světové obchodní organizace by se mohl zdát jako nekonečný příběh. Rusko jako 10. největší ekonomika světa je jediným významným hráčem na poli světového hospodářství, který ještě není členem. Nutno dodat, že vstup tak velké ekonomiky je běh na dlouhou trať.

Stačí připomenout více než patnáctileté úsilí Číny, která vstoupila v prosinci roku 2001. Rusko také zpočátku nevypadalo, že by snahu o přistoupení do této nyní již opravdu celosvětové organizace bralo příliš vážně.

Až administrativa bývalého prezidenta Vladimira Putina tento krok posunula mezi hlavní priority své obchodní diplomacie. Přístupová jednání pak pokračovala hladce v rámci možností s občasnými problémy převážně technického rázu a s dlouhodobějším přerušením v roce 2006 kvůli nespokojenosti Gruzie. Tento pro běžného pozorovatele hladký proces, který si žil svým vlastním životem a nemohl přímo reagovat na změny postojů ruské vlády, se stal jedním z aktérů srpnových událostí.

Osmnáct z dvaceti

Ruská federace doposud uzavřela jednání o osmnácti z celkem dvaceti dohod nezbytných k přistoupení do WTO. Vstup obří a velmi perspektivní ekonomiky do WTO se již dlouhou dobu zdál jen otázkou času.

Již v průběhu srpna se ale začala objevovat prohlášení z obou stran, která jakoby provokovala v již tak vypjaté situaci. Stávající členové WTO, kteří protestovali proti akcím Ruska v Gruzii a především proti setrvávání ruských vojáků na gruzínském území, pohrozili přehodnocením svého zájmu na členství Ruska ve WTO.

Demonstrace síly

Málokdo ovšem očekával reakci Ruska, které se řečnicky dotázalo, kdo koho více potřebuje –WTO Rusko nebo Rusko WTO. Na konci srpna pak Rusko pozastavilo provádění některých mezinárodních smluv již sjednaných v rámci přístupových jednání (a nebálo se dát na vědomí, že jde o smlouvy, které se zdají být pro Rusko nevýhodné) a oznámilo, že se necítí vázáno sjednaným textem až do okamžiku vstupu (to je v praxi WTO nevídaný moment).

Prostě a jednoduše dala Ruská federace v souladu se svou srpnovou demonstrací síly na mnoha úrovních jasně najevo, že účast Ruska na mnohostranném obchodním systému je privilegiem pro WTO, nikoli pro Rusko jako přistupující zemi, jak to bylo doposud vnímáno.

Převládne pragmatismus?

Z této situace existovala pro stávající členy WTO dvě východiska – stát si pevně za svým přesvědčením a nadále obchodovat s velkou a perspektivní ekonomikou za podmínek často velmi neprůhledných a nepředvídatelných, nebo přistoupit na pragmatismus a pokračovat v přístupových jednáních s prioritou přivítání velké a perspektivní ekonomiky do svých řad.

V tomto směru zajímavým bodem bylo jednání Pracovní skupiny pro přístup Ruské federace do WTO 18. září 2008. Na tomto jednání se měl ukázat právě směr, kterým se jednotliví účastníci vydají. Kdo očekával nekompromisní vystoupení gruzínského či ukrajinského diplomata, ten se nedočkal. Nedočkal se nikdo ani u zástupců vyspělého světa.

Další jednání Pracovní skupiny, kde by mohlo dojít k výrazným prohlášením, se koná 3. listopadu. Jenže to už bude na nějakou silnou akci (či reakci) poněkud pozdě. Zdá se tedy, že zvítězil pragmatismus a nekonečný příběh může dál žít svým vlastním životem.

Bylo by unáhlené dělat soudy o správnosti či nesprávnosti tohoto vývoje. Ačkoliv se vkrádá myšlenka vítězství ruské obchodní diplomacie dosažené de facto silou, těžit z budoucího členství Ruské federace budeme opravdu v budoucnu především my.

Lepší Rusko uvnitř než vně

Zde se nabízí námitka, že tato premisa bude platit jenom za předpokladu, že bude Rusko v rámci WTO plnit své obchodní závazky. A v tom právě tkví podstata změny obchodních vztahů, které ani nezačínají ani nekončí vstupem do Světové obchodní organizace – na Rusko jako člena WTO budou mít ostatní členové mnohem větší páky než na Rusko jako na nečlena – konec konců, to se v posledních měsících jasně ukázalo.

Obchodní vztahy byly, jsou a budou. Není tedy otázka, jestli jsou obchodní vztahy více (či méně) než morální zásady demokratického světa, než zajištění územní suverenity, než ochrana slabších proti agresi silnějších, atd. Jde o změnu obchodních vztahů a o kvalitativní stránku takové změny.

Letní události jistě měly dopad na vývoj jednání přístupu Ruska do WTO. Je dokonce pravděpodobné, že v jejich důsledku dojde k oddálení vstupu. Neznamenaly ovšem zlomový bod v jednáních ani zásadní překážku budoucího členství Ruska ve WTO.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.