Pro zoufalství tu není místo

Jediný, kdo měl v neděli v celé Paříži pohřební výraz, byli politici. Obzvláště v něm vynikali Francois Hollande, David Cameron a Angela Merkelová. Je to pochopitelné. Pažemi zaklesnutí kráčeli v čele milionového průvodu na památku sedmnácti mrtvých a nikdo v takovou chvíli nechce být vyfocen se spokojeným úsměvem. Ale nebylo to nutné.

Pařížská neděle 11. ledna, kdy se kolem bulváru Voltaira - který nasprejovaný z mnoha zdí sděloval, že i on je Charlie - sešlo přes milion nejen Francouzů a nejen Pařížanů, byla lecjaká, ale rozhodně ne truchlivá či zoufalá. Stotisícové davy skoro neprodyšně, přesto bez tlačení a strkání plnící ulice i linky metra, byly především klidné.

Klid je paradoxně nejpřesnější slovo, které náladu nedělní Paříže vystihuje. Pochod (tedy Pochod, jak už o údajně největším srocení ve francouzských dějinách mluví média) byl avizovaný jako „tichý”, ale ztichlý nebyl. Lidé spolu uvolněně hovořili, občas tlumený hukot davu ustal se spontánním potleskem, který z tisíců dlaní zněl jako spouštějící se liják.

Ovšem jen do jisté míry. Občasné hromadné pokusy o Marseillaisu či provolávání „liberté” sice neskončily fiaskem, ale ani strhujícím úspěchem. Jako by už masa lidí dorazivší s jedinou myšlenkou, vybavená jedním heslem a jednou pomůckou - tužkou - byla sama o sobě dost působivá a důstojná; a nepotřebovala dodatečné propriety.

Tenhle duch přebil jinou skutečnost. V pařížských ulicích se po dlouhé době (a nejen kvůli milionovému pochodu) objevili policisté s automatickými puškami, na město z výšky shlíželi helikoptéry i ostřelovači a téměř ve všech vedlejších ulicích vedoucích z hlavních bulvárů, kterým pochod šel, stály nekonečné řady policejních dodávek. Je to dozvuk dvou dnů a tří útoků, které Paříž zažila, a kdy nikomu ze zdejších nebylo zřejmé, zda se město nezmění v zónu nepředvídatelného nebezpečí.

Přinejmenším pro neděli nezměnilo. Odpověď, kterou Paříž na středeční útoky dala, byla strhující a skvělá.

V novém Respektu 3/2015, který je právě na stáncích, v digitální podobě pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi, najdete rozhovor s francouzskou novinářkou Natalie Nougayrède a profil časopisu Charlie Hebdo.