Obamova záchrana
Příležitost byla promarněna. Barack Obama přenechal kontrolu nad stimulačním balíčkem rozhádaným demokratům v Kongresu a dopustil, aby se plán, který měl mít širokou podporu obou stran, stal předmětem rozvratné stranické bitvy.
Existovala naděje, že dojde ke zvratu stále se prohlubujícího celosvětového ekonomického poklesu. Barack Obama totiž zveřejnil dvě hlavní části svého záchranného plánu. První součástí, o kterou se vedlo nejvíc dohadů, byla velká finanční injekce. Po značném hašteření v Kongresu byl 11. února jako výsledek kompromisu odsouhlasen konečný stimulační balíček v hodnotě 789 miliard dolarů.
Uzákoněn by měl být v řádu dnů. Druhou a významnější částí záchranného plánu byla koncepce Obamova týmu na nápravu finančního rozvratu, kterou představil 10. února ve svém projevu ministr financí Tim Geithner.
Spojené státy nemohou zachránit světové hospodářství samy. Ale tato dvojitá ofenziva největší světové ekonomiky mohla přetrhnout spirálu nejistoty a beznaděje, která zasáhla investory, výrobce i spotřebitele na celém světě.
Avšak příležitost byla promarněna. Barack Obama přenechal kontrolu nad stimulačním balíčkem rozhádaným demokratům v Kongresu a dopustil, aby se plán, který měl mít širokou podporu obou stran, stal předmětem rozvratné stranické bitvy.
Ještě závažnější byl návrh Tima Geithnera na finanční záchranu, který byl sice inzerován jako zásadní pokrok oproti dílčím a nejistým zásahům Bushovy vlády na Wall Street, avšak ve skutečnosti se předchozím snahám až nepříjemně podobal: byl bojácný, neucelený a postrádal detaily.
Navzdory řečem o bilionových sumách se akciové trhy propadly. Barack Obama neposílil důvěru, naopak se zdá být v úzkých.
Toxické záchvaty, podmíněný chaos
Fiskální stimulační plán má řadu zřejmých chyb. Příliš velká část podpory poptávky směřuje do roku 2010 a dál. Kompromisní návrh zákona počítá se štědrým utrácením, které však více sleduje oblíbené projekty demokratických zákonodárců než efektivitu, s jakou se hospodářství podpoří. A obsahuje i apely typu „kupujte americké zboží“, které i v rozmělněné podobě vysílají špatné signály obchodním partnerům.
I přes všechny tyto nedostatky se stimulačnímu plánu podařila jedna velká věc. Vzhledem k tempu poklesu poptávky je velká, dlouhodobější fiskální injekce pro americkou ekonomiku životně důležitá. Tento balíček ji poskytuje, byť nedokonale.
O to politováníhodnější je nedostatečnost finanční záchrany. Fiskální stimul, i když je nepostradatelný, nemůže přinést trvalé hospodářské uzdravení země s pochroumaným finančním systémem. Poučení z krachů velkých bank, jako v Japonsku v devadesátých letech, zní, že bilance zatížené dluhy je třeba restrukturalizovat a problémové banky ozdravit dřív, než může nastat skutečné zotavování.
Z historie také vyplývá, že země, které své bankovní krize řešily rychle a kreativně (jako Švédsko počátkem devadesátých let), si vedou lépe než ty, které váhaly. Je to sice nákladné a bolestivé, ale opatrnické a skoupé vlády nakonec zaplatí víc než ty, které podniknou odvážné kroky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
