Obama a Evropa v Praze

Těsně po nejvrcholnější ukázce české provinčnosti – destrukci vlády uprostřed českého předsednictví – jsme na den zažili, jaké to je nebýt provinční. Americký prezident Barack Obama přednesl historickou řeč, o níž CNN referovala jako o „Prague speach“, a šéfové Evropské unie se domlouvali na plánech, které se dotknou nás všech.

Silná a svobodná

Ačkoliv byla Praha skutečně středem Evropy, z řady momentů nepříjemně trčelo domácí politické napětí – byť samozřejmě znatelné hlavně pro znalce domácího prostředí.

Jak při příletu Obamy v sobotu navečer, kdy zřetelné napětí mezi premiérem v demisi Mirkem Topolánkem a prezidentem Václavem Klausem mírnila Livia Klausová, která stála mezi nimi a udržovala váznoucí konverzaci, tak v neděli ráno, kdy po vojenské přehlídce Klaus minul bez povšimnutí u červeného koberce nastoupeného premiéra, vicepremiéra Bursíka, šéfa diplomacie Schwarzenberga či ministra financí Kalouska a vedl Obamu do útrob Hradu, kam je členové kabinetu v demisi s poněkud rozpačitými výrazy následovali. Zcela jasnou reakcí na domácí dění pak bylo bučení, kterým odměnili čekající lidé českou hlavu státu - což byl mimochodem detail, který naopak neunikl zahraničním reportérům…

Vnitřní spory naštěstí zastínil Obamův projev přednesený včera dopoledne na Hradčanském náměstí, byť panorama, kvůli kterému americký prezident mimochodem kývl na Prahu, plavalo v mlze. Do mlhy ovšem nemohla zapadnout další příčina Obamovy pražské návštěvy, a to dvacáté výročí pádu železné opony, přestože nikdo – od vládních politiků po exprezidenta Havla nečekal, že velká část projevu bude tak konkrétně odkazovat na českou historii. Na Masaryka řečnícího v jeho domovském Chicagu, na Pražské jaro a Sametovou revoluci či na historické zrady, které se podle Obamy už „nikdy nebudou opakovat“. To byly momenty dojemné, jednou poznámkou nám nicméně Obama připoměl dnešní realitu - to když se zmínil o tom, že mluví ke světu ze srdce „svobodné a sjednocené Evropy“, a měl přitom přímo před sebou českého prezidenta, tedy politika, který jako jediný z evropských státníků usiluje právě o to, aby Evropa byla všechno, jen ne sjednocená.

Hlavní část nicméně věnoval plánu nukleárního odzbrojení, vyzval země, které to dělají, aby ukončily jaderné zkoušky, a slíbil posvítit na černý trh s jaderným materiálem. Mluvil o tom prý proto, že s koncem studené války „riziko jaderného útoku se zvýšilo“. Tento Obamův záměr třeba Václav Havel nazval „bohulibým a upřímným“, ale i on dodal, že je otázka, jak konkrétně bude možné těchto cílů dosáhnout.

Nicméně kdo čekal, že Barack Obama řekne konkrétní slovo (bude či nebude)k projektu protiraketové obrany, ten se nedočkal. Prezident víceméně zopakoval to, co řekla jeho ministryně zahraničí Hillary Clintonová před pár týdny českému šéfovi diplomacie ve Washingtonu (změníme plány, pokud zmizí íránská hrozba) a stejně jako tehdy i nyní byl výklad předmětem debat. Mirek Topolánek i Václav Havel to interpretovali jako potvrzení záměru radar vybudovat, stejně o tom z Prahy referovala třeba BBC. Šéf zelených Martin Bursík či komunisté to chápou naopak, minimálně jako potvrzení, že radar se odkládá.

Začíná nová éra?

K summitu Evropské unie a USA, na něž pak Obama po projevu zamířil, se nevázala nějaká velká očekávání. Jednak proto, že byl neformální, a taková setkání obvykle nepřinášejí jasné výstupy, a pak řada evropských lídrů se s Obamou setkala už na summitu G20 v britské metropoli (Financial Times setkání označují za „matku všech summitů“) a zasedání Severoatlantické aliance. „Ekonomiku probrali v Londýně, vojenské záležitosti a Afghánistán ve Štrasburku, o čem budou mluvit?“ krčil unaveně rameny zpravodaj belgického deníku De Standaard Bernard Bulcke.„Co jim tak asi zbývá, vždyť už všechno probrali?“ Další novináři si zase stěžovali, že o programu summitu se dopředu moc nemluvilo a nevědělo, protože čeští předsedové byli příliš zaneprázdněni domácí krizí než aby v Evropě pořádně dopředu agendu summitu projednali. A obecně už před summitem zaznělo, v jaké to přichází „trapné“ době českého předsednictví, které je dnes tak „vratké“. Nicméně ústa jindy tak kritických, většinou anonymních diplomatů, tentokrát – navzdory některým zádrhelům v organizaci a ochromené české vládě – zůstala zavřená. Podle novinářů prý proto, že zvítězila evropská solidarita, snaha vystupovat před americkou hlavou státu jednotně a Čechy už dál neoslabovat. A také proto, že prezident Klaus, byť na zasedání seděl Obamovi po pravici a během jeho zmínek o klimatických změnách si pečlivě dělal poznámky, při čemž se novináři v press centru chytali za hlavu v obavě z hrozícího antiklimatického projevu, na setkání nakonec vůbec nepromluvil.

Navzdory unavené skepsi médií toho lídrům sedmadvacítky a Baracku Obamovi zbývalo k debatě i navzdory předchozím schůzkám docela dost – klimatické změny a Čechy dlouhodobě prosazovaná energetická bezpečnost. A navíc, ráno s vypálenou severokorejskou raketou, přibyla ještě globální bezpečnost. Navzdory tomu, že to skutečně bylo hlavně „oťukávací“ setkání (Mirek Topolánek setkání popisoval jako sérii představovacích monologů jednotlivých evropských státníků) a obecným prohlášením o nové etapě ve vztazích mezi Evropou a USA, jsou zprávy ze summitu celkem konkrétní. Američané a Evropané mají na zmiňovaná hlavní témata summitu stejný pohled, což ještě před půl rokem nebyla pravda. Dohodli se třeba, že v prosinci v Kodani, na celosvětovém setkání ke změnám klimatu, by měli EU a USA zastávat společný postoj (není to tak automatické, George W. Bush stál v otázkách klimatu v opozici Evropě), a u energetické bezpečnosti podpořil americký prezident snahu Evropy o ukončení závislosti na Rusku. „Dost důležité je, že Obama podpořil plynovod Nabucco,“ řekl vicepremiér Alexandr Vondra. Plánovaný plynovod by přiváděl plyn do Evropy ze zemí kolem Kaspického moře přes Turecko.

Právě u Turecka se evropsko-americká jednota poněkud rozklížila, Barack Obama totiž vyzval sedmadvacítku, aby ho přijala mezi sebe. Tím ale neudělal moc radost francouzskému prezidentovi Nikolasi Sarkozymu či německé kancléřce Angele Merkelové. Sarkozy řekl francouzské televizi TF1, že o rozšiřování Unie rozhodují pouze její členové.

To vše si ale většina zástupců médií nicméně neposlechla od Obamy přímo, Američané si totiž vymínili, že původně naplánovaná tiskovka nebude otevřená pro všech asi tisíc akreditovaných novinářů, ale pouze pro vybranou skupinku, která byla navíc asi z polovina obsazena americkými žurnalisty. I ti, kteří se na exkluzivní setkání dostali, si z toho kromě zážitku blízkosti k hlavě USA moc neodnesli. „Nebyla možnost se ani ptát, a navíc jsme byli naštvaní, že tam nepustili více Evropanů, když už je Obama v Evropě,“ říkala Carla Joosten, bruselská zpravodajka holandského magazínu Elsevier.