Muž, který všechny zná
Němec má jako bývalý špičkový politik pověst muže, který je schopný leccos vyjednat, má kontakty, zná hodně lidí, podle nejdivočejších teorií cenné, ba tajné informace nasbírané za léta ve vládě.
Na rozhraní pražských čtvrtí Karlín a Žižkov, na hlučném a zaprášeném místě sevřeném železničním viaduktem a autobusovým nádražím Florenc, stojí v řadové zástavbě nenápadný dvouposchoďový dům, jehož omítka byla zřejmě kdysi růžová. V přízemí blikají automaty nonstop herny U sedmy, na vedlejším domě pomrkává neonový poutač penzionu Ivanka. Vnitřní prostory domu sice září novotou a na dvoře parkuje naleštěné černé audi, ale přesto by člověk nečekal, že právě tady objeví oficiální kancelář poradce české vlády a prominentního hosta oslav znovuzvoleného prezidenta; bývalý ministr spravedlnosti a místního rozvoje Pavel Němec – právě o něm je řeč – se tady ale podle místních příliš často nezdržuje, ani my jsme ho tu nezastihli. Je to příznačné: někdejšího šéfa skomírající Unie svobody lze dnes bez obav prohlásit za jednu z nejtajemnějších postav současné politiky. Jen málokdo z politiky či právnického světa je o něm ochoten mluvit. Všichni ale vážně pokyvují na znamení toho, jak velký má tento muž v dnešní politice vliv. V čem spočívá a jak jej Němec uplatňuje? To je otázka, která by nás měla zajímat. Němcův příběh totiž připomíná, jak neprůhledně funguje v Česku lobbismus a proč to politikům vyhovuje.
Prostě drobné částky
„Veřejně se k němu nikdo nehlásí, ale zároveň ho rádi využívají,“ říká o Pavlu Němcovi někdejší nejvyšší státní zástupkyně a stínová ministryně spravedlnosti ČSSD Marie Benešová. Tento hlas je výjimkou: ostatní ho sice potvrzují, ale jen mimo mikrofon. Němec má jako bývalý špičkový politik pověst muže, který je schopný leccos vyjednat, má kontakty, zná hodně lidí, podle nejdivočejších teorií cenné, ba tajné informace nasbírané za léta ve vládě. A to všechno se v politice cení. Problém nastává ve chvíli, kdy začneme pátrat po detailech jeho lobbistické práce.
Němec odešel z vrcholné politiky na podzim 2006 a tehdy nikdo nesázel na to, že ho v ní zase brzy uvidí. Zůstaly za ním podezřelé akce z obou ministerstev, na nichž působil. Za všechny jmenujme kauzu katarského prince, který byl v Česku odsouzen za sexuální delikt, a Němec (jehož manželka právě v Kataru podnikala) ho pustil domů, kde unikl trestu. Své způsobil i debakl ve volbách: voliči neuvěřili jeho pokusu o záchranu skomírající Unie svobody pomocí náhlé proměny v ultraliberála, volajícího například po legalizaci marihuany.
Vypadalo to, že Němec zůstane zapomenutou a nadobro vysmívanou postavou české politiky. Jeho členství v US-DEU vyšumělo, jednoduše nezaplatil členský poplatek. A nasvědčoval tomu i fakt, že byl zapsán do seznamu advokátů a začal pracovat pod hlavičkou karlínské kanceláře, pod níž praxi vykonává i Němcova sestra Jana Navrátilová a advokát Jaromír Bláha.
Nicméně Pavel Němec se ze zapomnění zase rychle vynořil. Stalo se tak brzy po startu jeho advokátní kariéry. Ta je mimochodem rovněž poměrně zamlžená – zatímco jiní advokáti o svých případech běžně mluví, Němec odmítá říci třeba i jen to, kolik klientů za rok svého působení v advokacii měl. „Zákon ukládá advokátům mlčenlivost vůči klientům,“ píše v e-mailu (schůzku či rozhovor po telefonu odmítá). A vyhýbavě odpovídají i jeho spolupracovníci, nic o jeho aktivitách nevědí ani další pražští právníci.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
