Milionová stávka

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů svazu (ČMKOS) Milan Štěch na odpoledním briefingu odhadl počet stávkujících přes milion osob. Současně se omluvil veřejnosti, pokud byla výstražnou stávkou nějakým způsobem dotčena. Nejvíce problémů způsobila veřejnosti stávka v dopravě.

Že právě stávkující odboráři v dopravě jsou nejvíce vidět, není překvapením. Předseda Odborového svazu dopravy Luboš Pomajbík byl s výstražnou stávkou spokojen. „Celou akci považuji za úspěšnou,“ řekl Pomajbík Respektu.cz s tím, že hromadná doprava úplně stála v Brně, všechny autobusy pak v Plzeňském a Libereckém kraji.

Stávkokazové v tramvajích

V Praze komplikovalo úspěšnost stávky to, že tu existuje na 13 různých odborových organizací. Strojvůdci metra se například ke stávce nepřipojili. Vyhrocená situace pak panovala u řidičů pražských tramvají, kdy se dispečinku většinou podařilo stávkující řidiče přesunout na jiné směny. Těch pár, kteří opravdu vyjeli z depa a následně zastavili, bylo operativně vyměněno těmi, kteří se ke stávce neodhodlali.

Štěch tyto označil za „stávkokazy“ a praktiky dopravních podniků přirovnal k praktikám „před sedmdesáti lety“. „Smutné je, že existují řidiči, kteří se propůjčí k tomu, aby vystřídali toho řidiče,“ povzdechl si Pomajbík.

Předseda odborů v dopravě zdůraznil, že hlavním problémem současné vlády je to, že nekomunikuje, odmítá sociální dialog a prosazuje reformy silou. „Pokud se jednání vlády nezmění, nevylučuji protest jiných parametrů.“ To nakonec nevyloučil ani Štěch, nejdříve však po prázdninách. Na podzim se však konají senátní volby, ve kterých předseda ČMKOS obhajuje svůj senátorský mandát za ČSSD.

Není to kampaň do Senátu

Štěch však jakoukoliv souvislost odborářských protestů s volbami do Senátu odmítá a připomíná, že stávky se zúčastnilo i mnoho odborářských organizací stojících mimo konfederaci. Jeho slova potvrdil i Pomajbík. „Je to rétorika ODS. Tomu se mohu pouze smát. Pochybuji o tom, že by senátor Štěch pro svoji politickou kariéru dokázal přesvědčit 32 odborových svazů z ČMKOS a ještě získat podporu dalších samostatných odborových organizací včetně Lékařského odborového klubu.“

Pomajbík zopakoval, že reformy vlády jsou škodlivé pro většinu populace. Zdůraznil, že dvě třetiny zaměstnanců nepobírají průměrnou mzdu jak je uváděna ve statistikách. „Neodmítáme reformy jako takové, ale musí být rozloženy do přijatelného časového úseky a přijatelné pro všechny vrstvy obyvatelstva.“

Chybí vize

Ekonom a analytik Raiffeisenbank Aleš Michl důvody stávky odmítl. Podle něj by se mělo naopak stávkovat kvůli tomu, že jsou vládní reformy nedostatečné (to ostatně v reakci na stávku prohlásil i premiér Mirek Topolánek). „Myslím si, že se žádné reformy neudělaly a jak to tak vypadá, budou smeteny ze stolu,“ řekl pro Respekt.cz Michl. „To, co dnes vidíme, je populismus, nikoliv racionální ekonomický názor,“ dodal.

Michlovi chybí na reformním snažení vlády jasná vize a především komunikace s ostatními aktéry, hlavně s byznysem. Podle něj se jen těžko měří, zda je sociální dialog mezi vládou, zaměstnanci a zaměstnavateli dostatečný nebo ne. „Nevidím společenskou dohodu na budoucí vizi země, to považuji za největší problém.“ Michl dodal, že v Irsku nebo Finsku se tripartita shodla na dlouhodobém směřování a strategii země.

Nejsme v situaci jako za Thatcherové

Politolog Tomáš Lebeda se domnívá, že dialog v rámci tripartity se zástupci odborů je vždy komplikovanější, když vládne pravicová vláda. Naopak si myslí, že zástupci byznysu jsou schopni najít komunikační kanály na vládu i bez mechanismů tripartity.

„Když to budeme srovnávat se Švédskem nebo Rakouskem, tak u nás je ten dialog podstatně menší. Na druhou stranu jsou země, kde vlády jednají ještě autonomněji a nezávisleji na odborech,“ řekl Respektu.cz. „Otázkou je, co je správně.“

Lebeda odmítl koncepci neokorporativismu, která například funguje v Rakousku. Tam mají organizované zájmy velkou váhu, vláda je při formulování hospodářské politiky na nich přímo závislá. „To není vhodný model pro Českou republiku.“ Lebeda je přesvědčen, že současné chování vlády stále nemá krajní polohu, která by se dala přirovnat k vládě britské premiérky Margaret Thatcherové v osmdesátých letech minulého století.

Pomajbík se domnívá, že není potřeba, aby se odbory více angažovaly v politice, jako například v sousedním Německu. On osobně nesouhlasí s tím, že odbory mají blíž k sociální demokracii než k ostatním stranám. „V každé politické straně se najdou konstruktivní lidé, kteří nás podpoří,“ poukázal například na dobrou spolupráci s ministrem dopravy Alešem Řebíčkem z ODS.

Lebeda nesouhlasí s paušálním odsudkem odborů, že jsou řízeny z Lidového domu. „To je to samé, jako by se o ODS říkalo, že je řízena určitými finančními skupinami.“ Nechce hodnotit, zda byla výstražná stávka adekvátní současné politické a ekonomické situaci. „Odbory samy jdou s kůží na trh. Zbytek společnosti je za to může, nebo také nemusí odsoudit.“ Zatím tedy Česká republika nezažila několikadenní kolaps dopravy, kterému opakovaně čelí obyvatelé zemí Francie nebo Itálie.

K tématu čtěte rovněž glosu Martina M. Šimečky Levicový cyklus.

O předchozích protestech odborářů v článcích Nechceme spořit s Liškou a Za jeden provaz.